drunk under a streetlight// Justin Bieber

kapitola 1

poznámka: jsem dysgrafik, opravdu si to snažím hlídat, ale chyb tu bude asi až až..

Jbs pov

Dnešní směna probíhala až překvapivě hladce. S povzdech jsem se napil už studené kávy a zaparkoval v odstavném pruhu vedle rušné New Yorkské silnice. Ne proto, že bych měl v plánu pozorovat, kdo překročil rychlostní limit o 2km/h v pátek v noci, ale abych se mohl trochu prospat. Směnu mám už asi od čtyř od odpoledne.

Zatáhl jsem za páčku vedle sedadla a sedačka o kterou jsem si opíral záda poskočila o pár centimetrů níž, a já se tak mohl uvelebit. Čepice, kterou jsem za boha nesnášel, ale bohužel ji musel nosit, jsem si stáhl lehce přes oči, aby mě světla projíždějících aut nerušil. Zavřel jsem oči a zhluboka vydechl. Sotva jsem ucítil, že usínám a přestávám vnímat sem uslyší hlasitou hudbu která byla každou sekundou hlasitější a hlasitější. "Za celej zkurvenej den se nic nestalo, proč teď?" Zaklel jsem a posadil se opět normálně na sedadlo a pohled přemístil do zpětného zrcátka. Pohled mi zavadil o bílé auto ze kterého hrála oná hlasitá hudba. Auta přejíždělo zvláštně z pruhu do pruhu. "Tak jo.." Povzbudil sem sám sebe a zapl světla abych autu dal najevo, že má zastavit. Má ruka byla přitom, ale připravená na řadící páce a má pravá noha na plynu. Moc dobře jsem věděl, že opilci za volantem moc často policajtům nezastavujou. K mému velkému překvapení auto najelo do odstavného pruhu a zastavilo za autem mým, sice bez blinkru, ale zastavilo.

Vystoupil jsem z auta a New Yorkský studený vítr mě udeřil do obličeje. O to víc jsem si přál, abych nemusel vystupovat, to ale jen do chvíle, než jsem přistoupil k bílému autu.

" Co se stalo pane?" Zeptala se docela potichu, potom co stáhla okýnko a ztlumila hudbu. Její krásné hnědé načervenalé oči mě pozorovaly s lehce nadzvednutým pravým obočím a lehkým úsměvem na krásný velkých růžovoučkých rtech. Byla ideální cíl. Krásná, nevinná a neuvědomělá.

" Slečno, vzhledem ke stylu Vašeho řízení bych se Vás rád zeptal, zda řídíte pod vlivem alkoholu." Opřel jsem se lokty o její auto.

"Budu k Vám upřímná, Nejsem pod vlivem alkoholu, ale" vyhýbala se očnímu kontaktu se mnou. "Jsem trochu pod vlivem marihuany.." Přiznala.

Skvěle.

"Jak se jmenuješ, kočičko?"

" Hailey Rhode Baldwin, pane."

" Slečno Baldwin, prosím vystupte z vozidla a přejděte k tomu mému." Ustoupil jsem kus dozadu, aby mohla otevřít dveře. Okamžitě z auta vystoupila a došla k mému autu, sice s pár zavrávoráními, ale došla. Ruce jsem přemístil těsné nad její zadek a lehce přitlačil na kapotu." Co se mnou děláte? Mám průšvih?" Zeptala se stydlivě, když se na mě hlavou otočila. Poušklíbl jsem se. "Shhh, kolik je ti let?" Očima jsem přelítl její nádherné tělo v krásných uplých, bleděmodrých, krátkých šatech, které byly lehce vytažené kvůli pozici ve které teď byla.

"21, pane."

"Skvěle." Usmál jsem se a přejel ji od krku, přes záda, až po její minimálně zakrytý zadek, na což zareagovala lehkým zachvěním. "Teď, si slečno Baldwin můžete vybrat, jak tohle vyřešíme. Buď teď, odjedeme mým autem na stanici, kde zůstaneš kvůli řízení pod vlivem..."

"Ne, Ne, Ne! Prosím jen to ne. Mohla bych přijít o práci a-"

" a nebo pro mě něco uděláš, a na tohle všechno můžu zapomenout, dobře?" Natiskl jsem se na ní mojí dolní polovinou těla na její zadek. Jakmile mě ucítila, lehce vydechla. " Cítíš to?"

Hailey přikývla a zhluboka se nadechla. Moje ruce se přemístily z jejích boků na její pas a jemně ji palci hladil, abych jí více uklidnil. Byla tak nádherná.

" Hailey, zlato, že mi pomůžeš , viď? Hm?" zeptal jsem se.

"A-ano." Odpověděla tichým vzdychem. Můj plán? Vzít si ji tady na kapotě tohohle auta. To jsem ale gentleman, co? " Není tohle proti vaším předpisům, pane?"

"Nemám rád pravidla." Naklonil jsem se a přitiskl rty na její krk. Její odpovědí byly roztomilé a tlumené vzdychy. Mé ruce jezdily po jejích bocích a pasu, tušil jsem jak moc jí můj dotyk a mé polibky přivádí k šílenství. Byla ze mě úplně hotová. Ruce mi nakonec zabloudily pod její šaty, kde jsem se prsty zachytl o lem jejích kalhotek. Její dech se okamžitě zrychlil.  " Těšíš se?" Zašeptal jsem jí do ouška a její kalhotky stáhl dolů až k jejím kotníkům. " Buď jemný.." Nad touhle větou jsem se musel pousmát.  Holčičko, to jsi natrefila na toho špatného.

Jemně jsem se od ní odtáhl. Za to jsem si vysloužil otočení hlavy a zmatený pohled. Usmál jsem se a začal si rozepínat svůj pásek. "To nic zlato.."

Mojí pozornost jsem, ale musel přemístit do auta, ze kterého se ozýval zvuk služební vysílačky.

" To není možný tohle..." Zaklel jsem a rychle si pásek zase zapnul. Otevřel jsem naštvaně dveře od auta a nahnul se pro vysílačku, která ležela na sedadle spolujezdce.

"Justine? Jsi na přímu?" Ozval se hlas mého kolegy a nejlepšího kamaráda Joshe. "Co chceš?" odpověděl jsem naštvaně a pohled přemístil na nádhernou blondýnku která už nebyla ohnutá přes kapotu, ale stála. S rukama založenýma na prsou s zmateným výrazem. Vítr ji profoukával její světlé vlasy a v očích měla jiskřičky.Musel jsem se se usmát, vypadala nádherně. Tak nevině.

Najednou se úsměv objevil i na rtech jejích. Upřímně se na mě usmívala. "Hálo? Justine?" Z euforie při pohledu na ní, mě opět přerušil Joshův hlas." Sorry, blbej signál. Co jsi říkal?"

" No, že už jsi měl být půl hodiny na baráku a střídat, ale ty furt nic. Jsme se báli jestli se ti nic nestalo."

"Jsem v pohodě, už jedu." Odpověděl jsem jednoduše a vysílačku položil zpátky na spolujezdce a zabouchl dveře. Stál jsem asi metr od ní. Koukala na mě, já na ní. Zavládlo trapné ticho, které ani jeden z nás nechtěl přerušit nějakou další trapnou větou.Její oči byly stále trochu zarudlé, ale už o dost míň než když jsem ji poprvé viděl.

"Tak uhm, já, asi to noo... asi, uhh půjdu.."  Rozhodla se prolomit ticho. Lehce jsem kývl, nebyl jsem si jistý co jí mám říct. "Ahoj." Řekla tiše otočila se a nastoupila do auta.

Haileys pov

Jakmile jsem zabouchla dveře, prudce jsem vydechla a rychle dupla na plyn. "Co to sakra bylo?" Řekla jsem si pro sebe nahlas a parkrát zamrkala. Možná bych se měla stydět, cítit se pošpiněná, špatně. Ale ne. Nejspíš protože jsem měla ještě nevyprchanou látku v krvi. Netuším. Bylo to celý sakra zvláštní.

Auto, které patřilo mojí mamce, jsem zaparkovala před blokem paneláků. Auto zamkla a po schodech vyšla do 6 patra, protože výtah je ještě tři dny mimo provoz. Odemkla jsem dveře od bytu a otevřela dveře, které jsem za sebou hned zamkla. Sehla jsem se a sundala jsi lodičky, které mě dělali o kus vyšší než jsem. Cukla jsem sebou, když jsem se narovnala, protože přede mnou stála Kendall se svojí sestrou Khloé. "Panebože!" Vyjekla jsem. "Jste  normální??"

Kendall s Khloé se na sebe podívaly, pak zpátky na mě a pak, se začaly smát. S nadzvednutým obočím jsem je pozorovala. " Vypadáš jako by tě právě někdo málem ohnul." Zasmála se Kendall a ja jen sklopila pohled a prošla kolem ní do kuchyně. "Takže mám pravdu! O můj bože Hailey!!" Zapištěla Kenny zpoza mě. Otočila jsem se a zády opřela o kuchyňskou linku a vydechla. "Kendall, nic se v podstatě nestalo, nedělej z toho vědu prosím."

"Sorry Lee, ale tohle je velká věc. S kým? Dělej! Přeháněj!!" Vykřikla Khloé.

" S nějakým náhodným..." Vyhýbala jsem se očnímu kontaktu. "policajtem.."

První pořádná kapitola je venku! Doufám, že se líbí...