Klukům, které jsem milovala

Čtvero ročních období lásky

Bylo mi šestnáct, když jsem ho potkala. Měl hnědé rozcuchané vlasy, čokoládové oči a sluncem políbenou snědou pokožku. Na tváři mu neustále pohrával úsměv a v očích mu zářily jiskřičky.

Potkala jsem ho na jaře. Smál se mým blbým vtipům a já se smála, protože mi s ním bylo dobře.

Potkala jsem ho a mé srdce zaplesalo, protože si nikdy s nikým tak nerozumělo.

Přišlo léto a jeho snědá pokožka byla ještě snědší, čokoládové oči ještě čokoládovější a úsměv na jeho tváři ještě větší.

Přišlo léto a všechno bylo krásné. Vozil mě na svých zádech, objímal mě, držel mě za ruku a smál se. Díval se mi do očí, usmíval se a pak mě políbil. Já se smála a on mě dál líbal. Všechno bylo krásné.

Přišlo léto, pohyby jeho rukou byly chtivější a jeho horké rty spalovala neskutečná vášeň, kterou mohly uhasit jen rty mé. I já byla tou vášní pohlcena a s radostí jsem mu veškeré dotyky opětovala. Mé srdce jásalo, protože jsem s ním byla šťastná. Byl i on?

Přišel podzim a s ním i jeho chmury. Listí opadávalo, mé lehké letní opálení mizelo a jeho rty přestávaly být tak žádoucí.

Přišel podzim a teplota klesala. Klesala i vášeň mezi námi. Kam se poděly horké letní dny a jeho horké rty? Proč jsou jeho ruce náhle tak ledové?

Přišel podzim a mé srdce pomalu umíralo, protože se přestával smát mým blbým vtipům. Nebo se přestával smát úplně?

Přišla zima. Jeho čokoládové oči se zbarvily do chladných tónů a jeho rty se na mě ani neusmály, natož aby mě políbily.

Přišla zima a já věděla, že se mi vzdaluje každým dnem víc a víc. Co jsem udělala špatně? Milovala jsem snad příliš?

Přišla zima a jeho srdce se změnilo v kus ledu, zatímco to mé se potichu roztříštilo na milion malých kousíčků.

Přišlo jaro a já oslavila své osmnácté narozeniny. Už si ani nevzpomínám, jak vypadal...