Slunce vedle Měsíce

3.Kapitola

O 5 let později :

A tak to vlastně začalo.Od té doby se to všechno posralo. Je mi 16 a jsem dosti ztracený případ

Ta škola jak se ukázala byla jen pro čistokrevné a taky to tak vypadalo...byl to poděs.Nikdy jsem nepoznala tolik narcistických lidí jako tady a ty uniformy? Fuj! Nechutně svítivě lososová.K tomu podpatky a aby to nebylo málo tak ještě klobouček. Kdo by si tohle na sebe vzal proboha proč kluci můžou mít černé sako a já nemohu mít ani černé džíny?

Na každém rohu stály fifleny co si mě měřili pohledem. Je mi 16 a ještě jsem si za celou dobu nenašla ani jednu kamarádku a divíte se ? Já teda ne. Naštěstí jsou pokoje po jednom takže jsem od nich měla klid. Jediné mé útočiště.

,,Tak se mi to tak trošku vymklo z rukou!" vykřikla jsem. Zase sedím v ředitelně profesora Mcdonalda

,,Trošku?!" vykřikl až jsem se lekla. Stoupnu si a přešel k skleněné skříni.Otevřel ji a vyndal opravdu hodně pergamenů. Vzal horní do ruky a četl.

,,Slečna Markton nenosí uniformu a odmítá se jíti převléknout z velmi nevhodných kratkych kraťasů" pohlédl na mě a čekal vysvětlení.

,,V zámku bylo šílený teplo.Venku hic a já si nemůžu vzít ani kraťasy?" vzal do ruky další pergamen

,,Slečna Markton dnes v hodině lektvarů naschvál přebarvila neznámým lektvarem mé vlasy na růžovo s tím že nemá lektvar kterým to vrátí zpět."

Už jsem se nadechovala že něco řeknu ale on pokračoval dalšími pergamenem.

,,Slečna Markton očarovala přehrávač a místo valčíku se dnes v hodině tance ozvala neelegantní muzika známá jako AC DC.....Slečna Markton nechodí na hodiny nebo chodí pozdě...Slečna Markton nemá odevzdané eseje...Slečna Markton opět zfalšovala petici zrušení zákazu hraní Famfrpálu .....Slečna Markton nedává o hodině lektvarů čas...Slečna Markton byla opět videna na košteti nad zámkem....Slečna Markton mi dnes řekla ať se jdu bodnout,nevím však co to znamená navrhuji týden trestu....Slečna Markton neplní své tresty...Slečna Markton odkouzlila všem dívkám podpatky ...Slečna Markton přišla bez doprovodu na Vánoční večírek a nevhodně oblečená ....Slečna Markton tráví více času v kuchyni a na koštěti než na hodinách a takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho" poukázal na to že teprve na začátku celé složky.

Neměla jsem na to co říct udělala jsem toho celkem dost.

Moje žertíky se stali legendárními například jsem

Začala jsem dělat průsery s kouzli které jsem vymyslela a stejně jako mamka si je zapisovala, několikrát mi ho už ředitel vzal ale kdykoliv si ho měl přečíst někdo kdo neměl. Písmenka se přeskládla do největšího tajemství dané osoby.

Prostě sranda hlavně když si je přečetla učitelka etikety.Zčervenala a rychle mi ho vrátila s tím že to nikomu neřeknu neboť tam bylo že se schází se školníkem.

,,Dnes jsem si vás ,ale z jiného důvodu.Váš otec mi poslal sovu že máte ze školy na prázdniny vrátit dříve. Vzhledem že máte dobrý prospech tak jsem souhlasil. Nechci ,aby mi do konce roku přišel jakýkoliv nový pergamen o vašem chování."

Nemohla jsem uvěřit svým uším. Já odtud můžu vypadnout. Proto mi táta několik týdnů neodepisoval na žádný můj dopis. Moc dobře věděl že by se neudržel a napsal mi tohle úžasné překvapení.

Moje očekávání se však nijak nenaplnila. Otec byl sice doma ,ale nebyl to on.Přišlo mi že je nemocný byl bledý,měl velké kruhy pod očima,vůbec nespal a nestaral se o sebe tak jako předtím.Měl rozcuchané, mastné vlasy, neoholenou tvář, oblečení oblečené na půl a především cokoliv dělal atk měl neustále hůlku v ruce připravenou k boji. Trpěl halucinacemi a bludy. Chodil kolem domu a různě s ní mával a něco neustále šeptal. Vůbec se mnou nemluvil a když promluvil tak říkal ať jsem statečná a opatrná. Nikam nechodil a rozhodně ne v noci to celý dům vždy zamykal,zatahoval záclony a i skřítkům zakazoval vycházet.Převládal u něho strach,ale já nevěděla proč.

Toho osudného večera jsem seděla v obýváku a četla si z ničeho nic vyšel ze své ložnice.Měl na sobě dlouhý kabát a v ruce znovu připravenou hůlku. Snažila jsem se ho zastavit a přinutit říct co se děje.

,,Člověk dělá chyby.Maminka takové chyby udělala také...zapletla se s špatnými lidmi. Snažil jsem se jí to rozmluvit ,ale znala jsi ji nic ji nezastavilo v konání dobra pro ty co si to nezaslouží. Já jsem dlouho hledal důkaz a když jsem ho našel tak opět zmizel.A jediný člověk co věděl kam byla tvá maminka.Moc mě mrzí co se stalo a ještě více mě mrzí co se teprve stane..." začali mu téci slzy po tvářích a já propukla v hysterický pláč

,,nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Jsi moje všechno." políbil me do vlasů a otevřel dveře. Držel mě za ruku a já se nemohla hýbat. Pak mi řekl větu na kterou nezapomenu už nikdy nezapomenu.

,,Sluníčko vyhýbej se noci.Budu pozdravovat maminku dobře?,, pustil mou ruku a odešel na ulici.

Chtěla překročit práh.Utíkat za ním.. nešlo to nemohla jsem.Byla to jako neviditelná barikáda ,aby jsem se nedostala ven. Cukala jsem sebou snažila se dostat ze dveří za ním. Brečela jsem,křičela propadla jsem panice.

Táta stál uprostřed ulice s připravenou hůlkou ze které se náhle vyšlehly zelené paprsky do tmy a pak už si pamatuju jen pohled do dvou krvavých očích .

Dvou krvavých očí co prošli paprsky a zabili mi otce.

Do dvou krvavých očích co se nemohli dostat před otevřené dveře.

Kde na předsíni seděla již šestnáctiletá dívka... bez matky... bez otce.

Pohledem do dvou krvavých očích před kterým ji chrání světlo Slunce. Do očí vlkodlaka.