One shots

Ví to

Originál:

@-pufferfish- ; Zjistil jsem to

----------

Za dobu, co znám Sherlocka Holmese, se toho hodně změnilo. Tehdy když mu v Buckinghamském paláci spadlo prostěradlo, které mu přišlápl Mycroft, tak jsem se musel držet, abych na něj a hlavně na jeho alabastrové tělo nehleděl nevhodně dlouhou dobu. Na to krásné hebké tělo, vedle kterého bych mohl každý den spát, našeptával mi zlomyslný hlásek. A když Sherlock řekl: ,,Pusť to...nebo půjdu dál!", tak zlomyslný hlásek v mé hlavě, co mě provází, co Sherlocka znám, vykřikl: ,,Ano! Prosím jdi!". Díky bohu, že jsem to neřekl na hlas.

Ale o čem to tu vůbec přemýšlím?! Vždyť já jsem přece na holky! Vždycky jsem byl. Když vynecháme mého moc pěkného spolužáka ze základní školy... a taky toho černovlasého kluka, co se mi líbil, když jsem byl na střední...A pár dalších kámošů z armády... Tak dobře, prostě dokážu ocenit krásu. Klidně  i u muže. To ještě nic neznamená.

A navíc Sherlock? Dobře...já vím. Vypadá dobře. Hlavně když jsme řešili případ Slepého bankéře. To jsem z něj nemohl spustit oči. A co teprve případ Psa Baskervillského?  Ale to, že vypadá dobře ještě nic neznamená. Mýdlo taky hezky voní a jíst se nedá. Blbé přirovnání, ale tak... Navíc jako by on měl o něco takového zájem.

Najednou mě z mého přemýšlení vyrušil zvuk otevírajících se dveří. ,,Ťuky, ťuk" řekla jemně paní Hudsonová. Byl jsem zvyklý, že nezaťukala a místo toho to jenom vyslovila. ,,Nesu vám nějaké sušenky a čaj," řekla. ,,Ah ano, děkuji" odpověděl jsem jí a odkvačila zpět do svého bytečku v přízemí. Zadíval jsem se na prázdné křeslo naproti sobě a přepadl mě pocit oddělenosti od světa kolem. Byl  bych rád, kdyby tu teď byl. 

Z ložnice se rozezněli housle. Překvapeně jsem se otočil a vydal se k Sherlockovu pokoji. V ložnici stál doopravdy Sherlock. Měl na sobě tu skvěle mu padnoucí fialovou košili s černými kalhoty a k tomu hrál Largo od Antonína Dvořáka. Jak jinak, než se zavřenýma očima.

,,Johne?" řekl svým klidným barytonem. 

,,Kdy jsi přišel? Myslel jsem, že tu nejsi...," zeptal jsem se. Sherlock přestal hrát. Chvíli bylo ticho, nakonec Sherlock otevřel oči. 

,,Zhruba před hodinou." odpověděl.

,,To není možné, to jsem tu už byl." zarazil jsem se, ,,Neslyšel jsem tě přijít."

,,Nevím, jak často a dlouho jsi nebo nejsi doma" odpověděl a přiblížil se ke mě nezvykle blízko. Cítil jsem, že mi začaly rudnout líce. Měl jsem pocit jako bych skoro hořel. Zorničky se mi rozšířili a zrychloval se mi tep. Hleděl na mě velmi upřeně a já se snažil zoufale zklidnit, protože mi  bylo jasné, že a analyzuje a zaznamenává mé reakce. Nasadil ten svůj zvláštní pohledem, kterým na mě většinou hleděl, když mě chtěl přesvědčit k něčemu nemorálnímu či nezákonnému, a naklonil se ke mně. Zapomněl jsem, že snažím uklidnit, a zvědavě jsem ho pozoroval s očekáváním, co udělá. Na vteřinku mi proběhlo myslí, že mě políbí.  Že to udělá! Ale on se nahnul k mému uchu a pošeptal mi: ,,Jestli máš hlad, pojďme na oběd ještě před soudem" přitom mně jeho horký dech lechtal na uchu. Zachvěl jsem se.

,,Ehm...j-jo," vykoktal jsem ze sebe. Oddálil se ode mně s úšklebkem na tváři. Určitě si ze mně utahoval...bylo to zjevné ač jsem to nečekal. Udělalo se mi hrozně špatně a zamotala se mi hlava z myšlenky, že by mohl něco tušit. To snad ne, kdyby něco vypozoroval dávno by mi to s notnou dávkou arogance vplivl do ksichtu.

,,Teda pokud chceš," mrkl na mě, což bylo matoucí.

,,J-jo jasně" usmál jsem se na něj. Teď už mu muselo být jasné, že jsem myšlenkami jinde. Sakra. Znovu se nahnul k mému uchu a já se zoufalstvím v duši čekal, co ještě dodá. Avšak on zamířil ještě níž až k mým rtům. Políbil mě. Pomalu a zlehka se otřel o mé rty. Ruce přesunul na mé boky a pomalu po nich přejížděl od shora dolů. Něco v mém mozku vydalo poplašný signál a pak se odpojilo. Aniž bych o tom přemýšlel, omotal jsem mu ruce kolem krku a polibek prohloubil. Naše jazyky se o sebe otřely a mě to poslalo po páteři malý elektrický výboj. Když nám docházel dech, Sherlock se ode mě v tu pravou chvíli odtáhl. Hleděl jsem mu přímo do očí a u toho jsem musel být červený jak rajče. Pane bože, já se líbal se Sherlockem Holmesem.

,,To máš jako předehru. Ne k houslím, ale k tomu obědu a případnému pokračování," usmál se na mě a znovu typicky mrknul. Stále jsem měl v hlavě úplně prázdno, takže jsem se zmohl na pouhé: ,,...Dobře." a ještě po tom, co odešel, jsem tam stát s otevřenou pusou a nechápavým výrazem.