Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 1

Jak rychle se vám může život obrátit vzhůru nohama? Včera večer jsem seděla ve svém bytě na podlaze koupelny a snažila se vzpamatovat z nevěry. Pár chvil nato jsem obdržela hovor od svého šéfa a dostala nabídku odletět do Itálie, abych prezentovala náš časopis na místní konferenci. Pár hodin nato jsme přistáli na letišti v Neapoli a já začínala doufat, že by se pro mě mohlo konečně všechno změnit.

„Už jsi zavolala taxi?" zeptala se Anita, moje nejlepší kamarádka. Jela se mnou, aby mě podpořila.

„Nepotřebujeme taxi. Šéf mi zařídil řidiče. Měl by tu někde čekat s mým jménem," odpověděla jsem a rozhlédla se kolem.

„To je ale luxus," usmála se Anita nadšeně a strčila si cestovní pas zpátky do kabelky.

„Tak nějak," zasmála jsem se a zahlédla muže s cedulkou s mým jménem, jak na nás nadšeně mává.

„Vidím ho," prohlásila jsem a vydala se za ním.

Měly jsme namířeno do oblasti Positano. Bylo to asi hodinu jízdy od letiště v Neapoli. Ten výhled z auta na oceán, když auto vyjelo z města, byl nádherný. Všude jachty, ulice plné turistů, a to bylo teprve ráno kolem deváté. Náš hotel stál na kopci, takže jsme měly výhled na celé Positano.

„Tak tenhle pokoj je bomba," prohlásila nadšeně Anita, když jsme vešly do našeho pokoje.

„To teda," usmála jsem se, položila kufr na zem a pustila se rovnou do vybalování.

Náš pokoj byl laděný do béžova, s velkou postelí a koupelnou. Taky jsme měly balkon se stolkem a židlemi s výhledem na celé město a moře.

„Nemohla bych se sem přestěhovat?" našpulila rty Anita.

„Věř mi, že na to jsem už taky myslela," usmála jsem se. „Možná, pokud mi ta schůzka vyjde, mohli by mi nabídnout práci a psaní článků tady místo Prahy," pokrčila jsem rameny.

„A chtěla bys radši být a pracovat tady? To bys musela v angličtině nebo italštině, ne?" zeptala se Anita.

„Myslím, že po tom všem, co se stalo doma, bych práci tady brala hned, a s angličtinou problém nemám," sedla jsem si na postel.

„Budu ti držet palce. Richard byl idiot, nemysli už na něj. Máme zítra celý den, takže si to tady před tvou schůzkou pořádně užijeme."

„Díky, že jsi jela se mnou," věnovala jsem jí vděčný úsměv.

„Myslíš si, že bych odmítla trip s kámoškou do Itálie?" nadzvedla obočí Anita a začala si taky vybalovat.

Večer jsme se rozhodly zajít do baru pod kopcem kousek od hotelu. Nebyl to ale klasický bar. Měl hezké sezení venku na osvícené zahradě s pohovkami a působil jako menší restaurace.

S Anitou jsme si sedly na kraj s výhledem na večerní Positano a objednaly si šampaňské. Oblékla jsem si lehké modré letní šaty a páskové sandálky s diamanty.

„Takže kdyby ti nabídli práci tady po té prezentaci časopisu a tvého článku, myslíš, že bys to vzala?" vyzvídala Anita a napila se svého drinku.

Pokrčila jsem rameny. „Nejspíš ano. Byla by to zkušenost, a navíc bych tu mohla začít se vším od znova. Uvidím, jak to dopadne," usmála jsem se.

„Já si ale stejně myslím, že bys měla zkusit pracovat jako organizátorka akcí. Vždycky jsi to chtěla dělat a jsem si jistá, že by to byl úspěch," pronesla Anita a ukázala mi palec nahoru.

„Žurnalistika mě baví a myslím, že moje práce mě teď živí dobře."

„To ano, ale tohle byl vždycky tvůj sen a měla bys to konečně zkusit, jinak tě to bude jednou mrzet."