Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 2

Tma. Muži v černém. Richard. Křik. Jeho oči. Jeho pohled.

Zvuk budíku mě probudil z noční můry předešlé noci. Promnula jsem si oči a všimla si, že Anita ještě spí. Rozhodla jsem se rychle osprchovat, abych se trochu probrala z toho, co se mi právě zdálo. Studená voda mi pomohla vrátit se zpátky do reality. Myslela jsem, že dnes už se tím zabývat nebudu, ale pořád jsem přemýšlela nad tím, co se včera pod tím kopcem stalo. I když jsem věděla, že odpověď radši znát nechci, byla jsem i tak zvědavá, jestli ti muži v baru byli ti samí, co pravděpodobně spáchali vraždu nebo nějakou loupež. Četla jsem sice, že jsou v Itálii různé gangy a mafie, ale to by byla hodně velká náhoda, abych něco takového zahlédla. Navíc Positano je prý bezpečné. Zavrtěla jsem hlavou a opláchla si pod studenou sprchou obličej. Přestaň na to myslet, vynadala jsem si v duchu a smyla si šampon z vlasů. Oblékla jsem si župan a vlasy zabalila do ručníku. Když jsem se vrátila do ložnice, Anita už byla vzhůru.

„Dobré ráno, vidím, že sis přivstala," usmála se na mě Anita plná energie.

„Měla jsem hrozný sen, musela jsem to ze sebe smýt," vzdychla jsem a vytáhla si ze skříně oblečení.

„Ale ne. O čem?" zamračila se starostlivě.

„O Richardovi a o tom, co jsem včera viděla."

„To se nedivím. Za posledních pár dní toho na tebe bylo myslím až dost. Proto se teď oblékneme a půjdeme do města," řekla s úsměvem a vstala z postele.

„Já myslela, že jsi chtěla jít k bazénu?"

„Tam půjdeme potom. Teď si zajdeme na snídani do kavárny a potom musíme nakoupit nějaké suvenýry," prohlásila a šla se taky převléct.

Vyfénovala jsem si vlasy a nanesla si trochu pudru a řasenky. Oblékla jsem si své oblíbené modré letní šaty, co jsem měla i včera v baru, a upravila si vlasy. Měla jsem je lehce pod ramena, zatímco Anitě sahaly až k pasu.

Po chvíli jsme vyšly z hotelu ven a našly místní kavárnu kousek pod kopcem, kde jsme si daly výbornou snídani a kávu.

„Kam tedy půjdeme?" zeptala jsem se, když jsme dojedly.

„Šla bych ještě kousek z kopce dolů na hlavní ulici. Koukala jsem, že tam je turistická zóna s obchody," rozhodla a dopila své kafe.

„Chci si koupit nějaký hezký klobouk na pláž, takže nejsem proti," souhlasila jsem a věnovala jí úsměv. Nákupy s Anitou mě vždycky bavily.

„Já určitě chci nové sluneční brýle," zvedla ukazováček a usmála se.

„Kde všude sis ty nekoupila sluneční brýle," zakroutila jsem hlavou a vydaly jsme se z kavárny směrem k hlavnímu náměstí.

Bylo něco kolem jedenácté dopoledne a už bylo horko k padnutí, ale to teplo od slunce, co mě hřálo na kůži, jsem si užívala. Když jsme odjížděly z Prahy, pršelo, a to byl květen. Neříkám, že u nás doma nebylo už taky docela teplo, ale tady aspoň nepršelo.

„Miluju, jak tu všude hraje italská hudba," pronesla jsem a otočila se do rytmu.

„Já to tady miluju všechno. Má to tu svoje kouzlo, není to tak přelidněné jako Řím," souhlasila Anita a zasmála se, když mě viděla pohybovat se v rytmu hudby.

„Pravda. Podíváme se támhle?" ukázala jsem na menší místní obchod s oblečením.

„Mmm, tak to beru," zajásala Anita a vydala se směrem k obchodu.

Byl to menší italský butik, ty jsem úplně zbožňovala. Zkoušely jsme si s Anitou různé věci na sebe. Zahlédla jsem hezké plážové klobouky a jeden jsem si hned vyzkoušela. Prohlížela jsem se v zrcadle, když v tu chvíli jsem zahlédla v odrazu za sebou na ulici, jak mě pozoruje nějaký muž. Když jsem se otočila, už tam nebyl. Vypadal jako ten, kterého jsem včera viděla v baru, když odcházel. Začínala jsem z toho už vážně bláznit?