2. Hloubka (Hagrid/Tom)

451 26 5
                                    

Zadání: Vezměte si do ruky Fénixův řád, otevřete knihu na náhodné dvojstraně a na sudé stránce píchněte prstem namátkově do obsahu - použijte větu, do níž se váš prst trefil.

A/N: na vlastní nebezpečí. Ale bát se nemusíte. Doufám. Má to vtipný konec.

---

Str. 520 Zahleděl se do hloubi svého cínového korbelu, který měl objem jako velké vědro, a povzdechl si. Kdy to bylo naposledy, co ho mohl beztrestně objímat a líbat, aniž by to někdo zjistil? Kdy to bylo naposledy, kdy se mohl zasunout do něj, aniž by ho potrhal? Už si to téměř nepamatoval. Tom byl dlouho odolný. Zvládal velkou bolest, a když ho nemohl mít úplně, používal svůj šikovný jazyk a ústa.

Hagrid si to užíval a oplácel mu svou péči, jak jen to šlo. Odpustil mu i ten podvod s Aragogem. Aspoň měli v hájence soukromí a trochu větší pohodlí než v přístěnku na košťata. Jenže pak už se mu nevešel ani do pusy a Tom musel používat obě ruce, aby ho dokázal obemknout. A to už stálo za zlámanou hůlku, což byl krutý paradox vzhledem k růžovému deštníku položenému na stole U tří košťat.

Musel to ukončit. Nesměl mu bránit v normálním vztahu.

„Miluju tě, Tome Raddle," zašeptal do svého korbelu a nedíval se, jak jeho bývalý milenec odchází.

Kdyby věděl, co se z něj později stane, ještě jednou by zasunul.

Kapalná přitažlivostKde žijí příběhy. Začni objevovat