poslední hvězda

1. Asterin

Asterin se vzbudila dříve než obvykle. V místnosti bylo chladno. Oheň, rozdělaný v kamnech před malou chvílí, se sice snažil zbrkle polikat suchá polínka, ale ještě nestihl místnosti dostatečně vyhřát.

Chystala se nějakou chvíli v teplé posteli poležet, když ale uslyšela hlasy z ulice, velmi rychle si to rozmyslela. Studená podlaha ji bodala do bosých chodidel, to ale Asterin v záchvatu zvědavosti téměř nevnímala. Hlasy byly velice tlumené. Ačkoliv se snažila, nebyla schopna zaslechnout srozumitelně ani jediné slovo.

Na ulici pod okny velkého a krásného domu jejího otce stála skupina Sběračů, kteří vyčkávali na povely. Lester Baldwin, který je měl na starost, o něčem jednal s guvernérem Bloomfieldem. Ani jeden z nich nevypadal nadšeně. Jakmile si je všechny pořádně prohlédla, zalil ji studený pot a zároveň vlna vzrušení. Žaludek se jí sevřel tak, jako ještě nikdy a srdce začalo bít tak nahlas, že jeho tlukot skoro slyšela.

Přestože byla stále ještě bosá, bez váhání běžela, co nejrychleji přes celou místnost ke dveřím pokoje jejího bratra. Při cestě se snažila, aby se jí dlouhá sukně bavlněné noční košile nedostala pod nohy. To by její cesta mohla skončit mnohem dřív, než by si přála.

,,Jamesi, něco se děje!" Vběhla splašeně do místnosti bez toho, aniž by o svém příchodu dala dopředu vědět. Zvědavá a zároveň zatížená obavami přešla pokoj a zamířila k oknu. Pohledem přitom ani nezavadila o svého spícího bratra.

Z hromady prošívaných peřin vykukovala pouze jeho hustá a rozcuchaná kštice černá jako uhel. Ani sebou nepohnul. Ačkoli už svítalo, nebylo v pokoji příliš světla, jelikož venku se válela hustá mlha. Město díky ní vypadalo ospale a šedivě.

,,No tak, Jamesi!" Otočila se Ivy od okna a rozklepanýma rukama (nejspíš nějakým divným strachem, který pociťovala) si začala rozplétat vlasy též barvy toho nejčernějšího uhlí. James se jen nezaujatě přetočil na druhý bok a její slova dál nevnímal. Ivy už došla veškerá trpělivost, které i tak moc neměla, vzala ze stolku džbán se studenou vodou, kterou mu paní Collinsová - jejich hospodyně nachystala na ranní opláchnutí a bez nejmenších výčitek ji vylila na obličej nic netušícího Jamese. Ten se ihned probral a šokovaně a zmateně se začal rozhlížet kolem sebe.

,,Co to děláš?!" Zeptal se hrubým hlasem, když se přesvědčil o tom, že mu žádné další nebezpečí nehrozí. Protřel si oči a oklepal se. Než mu odpověděla, stihla si dorozplétat své dlouhé vlasy.

,,Ranní hygiena, nemáš zač. A teď už mě konečně poslouchej." Na vteřinu si sedla do noh jeho postele, ale za okamžik se musela zvednout, protože její děsivé představy ji nenechaly klidnou ani na malý moment. Nervózně přešla opět k oknu.

,,Sběrači se dnes vrátili brzo. A vypadá to, že s prázdnými pytli." James zpozorněl. Jeho oči byly hned ostražitější. Náhle pocítil stejnou vlnu obav, ale i vzrušení, jako jeho sestra.

,,Určitě mají aspoň jednu..." Řekl s kapkou předstíraného optimismu v hlase.

,,To chci jít zjistit." Na chvíli se odmlčela. ,,Budu tě čekat dole." Dodala a hned na to odběhla zpátky do své ložnice se obléct.

K jejímu údivu nemusela na bratra dlouho čekat. Krátce potom, co Ivy sešla do přízemí, slyšela kroky na dřevěném schodišti. James měl na sobě pečlivě vyžehlenou košili (to byla dozajista práce paní Collinsové). Neupravené vlasy se mu v divokých vlnách vlnily přesně tak, jako se vlnily jeho sestře. Totožné byly také jejich oči s barvou toho nejhlubšího oceánu. Byly studené jako led, přesto upřímné a čestné. Bylo jim téměř devatenáct let a James byl velmi pohledný mladík. Nebylo dívky, co by se za ním na ulici neotočila. Stejně tak nebylo chlapce, co by neotočil za jeho Asterin.