poslední hvězda

5. James

James sebou nepatrně škubnul. Doteď neměl ani ponětí o její přítomnosti, na tož aby ho vyrušila, když hraje. Asterin tohle nikdy předtím neudělala. Vždy dělala vše proto, aby James nebyl vyrušen u hraní a nebyla tak přerušena ta krásná melodie, kterou oba dva slýchali už od malička od své matky. Zpívala jim ji vždy když se slunce dávno ztratilo za obzorem a oni už čekali v postelých. James se v hraní této jednoduché ukolébavky postupem času zlepšoval a zlepšoval, až nakonec z toho vznikla krásná skladba s přidanými tóny, které do ní nevložil nikdo jiný než právě James.

Hudba pak utichla úplně. Její bratr se odvrátil od piána, aby na ni viděl a mohl se přesvědčit, že zde skutečně s ním sedí.

Jeho sestra se dívala z okna. Na obličeji jí panoval naprosto prázdný výraz, ale v jejích očích viděl, že jí něco muselo nesmírně zaujmout.

,, Vidíš to taky?" zeptala se, aniž by svůj pohled odtrhla od oblohy.

Přišel tedy k ní, naklonil se k oknu tak, až se mu malém špička nosu opřela o okenní tabulku a zadíval se stejným směrem. Nevěděl, co přesně by tam v té temnotě měl vidět. Chvíli se zmateně rozhlížel po nebi, ale nepřišel na nic, co by mohlo Asterin tolik zaujmout.

,,Ano, dnes je opravdu velmi hezký měsíc." Rozumně přikývl. Věděl ale, že to rozhodně nebylo to, co jeho sestra měla na mysli a tak mu bylo naprosto jasné, že se z jejích úst okamžitě ozvou protesty.

,,Ne, ne, ne...tedy ano," přiznala. ,, měsíc je krásný, ale ten nemyslím." Až v tento moment se na bratra otočila. Oči jí v tu chvíli zářily jasněji než obvykle.

,,Jamesi něco tam je. Přímo támhle..." ukázala. James se opět naklonil k oknu, a ačkoli se opravdu ze všech sil snažil něco tam najít, byl neúspěšný.

,, Já... myslím, že je to asi hvězda." Vysvětlila a on měl pocit, jakoby jí najednou zářil i hlas. Zářil něčím zvláštním. A pak si konečně uvědomil, že v něm slyší nějakou zvláštní naději.

Podíval se ještě jednou, ale stále se mu nedařilo najít to, co Asterin nazývala hvězdou. Za žádnou cenu nechtěl ty plamínky naděje v jejích očích uhasit, ale nejspíš neměl na výběr.

,,Asterin, přece víš, že poslední hvězda už spadla." Upřímně se jí zahleděl do očí.

,, Já vím, ale přece jen tam je!" Paličatě trvala na svém a opět se otočila k oknu, fascinovaná něčím, o čem si James nebyl ani trošku jistý, že tam vůbec je. ,, Musíš se podívat pořádně, vždyť tam je."

Podíval se ještě jednou a modlil se, aby jeho sestra měla pravdu. Neměla.

,,Teri, možná už jsi unavená. Proboha, vždyť je pozdě." Prohlásil tak šetrně, jak jen dokázal. Úsměv, který měla do teď na rtech se ztratil.