doors of the mind [DOKONČENO ✔️]

🏕️prolog🏞️

Jimin
Zdravím. Jmenuji se Jimin a je mi skoro sedmnáct let. Bohužel moji rodiče asi před dvěma lety umřeli a právě proto žiji se svým starším bratrem Namjoonem, který má přítele Jina a Jin má taky mladšího bratra Taehyunga, který je zároveň můj nejlepší kamarád. No jo. Moc přátel nemám, protože ani nechci. Dneska máme se třídou jet na školní výlet. Vůbec se tam netěším. Budou tam jakýsi chatky do kterých bude stoprocentně pršet.

Asi tak 2 a půl hodiny jsme museli trčet v ranní koloně, dokud se to konečně ne rozhýbalo. Taehyung mi usnul, takže jsem celou cestu pozoroval krajinu kolem sebe a nebo poslouchal otravný chichotání spolužaček.

"no fuj, tady máme jako zůstat celý týden?! A je tu vůbec wifina?!" začali brblat a nadávat holky, když jsme dorazili na místo. No upřímně jsem měl chuť se k nim přidat, protože to vypadalo ještě hůř než jsem si představoval. Učitel nám řekl ať se rozdělíme do skupinek po čtyřech. Samozřejmě že jsem byl s Taehyungem, Hoseokem a Jaeminem. Učitel nám dal klíč od chatky číslo čtrnáct a když jsme tam vešli, tak jsme se málem zblili. Smrad jak na záchodech na hlavním nádraží, okna pomalu ani nešla otevřít, na zdech byli napsány nějaký blbosti které nešli ani přečíst, když jsi vylezl na postel tak se začala strašně hýbat, ještě k tomu tady byla židle, která byla Polo rozbitá a světlo které skoro vůbec ne svítilo. Zkrátka výlet snů. Hoseok si zalezl do skříně a odmítal se hnout. "Škoda že ta skříň není větší, že bych tam za ním hned vlezl" řekl Taehyung a zasmál se svojí vtipné poznámce.

"Jdu spát ven. Na tohle fakt nemám" řekl Jaemin a šel ven. Já s Taem jsme se šli podívat do ostatních chatek, a když jsme zjistili že se všici mají úplně stejně hrozně jako my, tak jsme šli do automatu pro birel. Za dvě hodiny jsme měli jít na nějaký ten výlet k nějakému mlýnu, takže jsme si s Taehyungem sedli na polorozbitou lavičku a chillovali.

"Mám pocit, že se odtud nevrátím živý" řekl Taehyung. Kdybychom věděly co nás ještě čeká......