doors of the mind [DOKONČENO ✔️]

🪵11.🎍

Jimin
Ta ženská už je docela blízko. Sakra. Zase jsem se rozběhl a když už jsem byl v půlce, tak se mi někdo postavil do cesty. A ten "někdo" nebyl nikdo jiný než kočičí vrah. Tak teď je fakt po mě. Most sotva stojí, můj něco jako ochránce bohužel umřel a ještě k tomu se mi před cestu postaví vrah. Co víc si přát. "Dlouho jsme se neviděli" řekl. "To jo, ale upřímně jsi mi vůbec nechyběl" "ono to ještě bude drzý jo? To jsou mi novinky. Normální člověk se před svojí smrtí klepe strachy, ale ty jsi drzý....... Kam ta dnešní generace spěje?" řekl a dramaticky se chytil na místě mezi očima. Ale pak zase nahodil ten svůj hezkej-  teda hnusnej úsměv. Možná pro něj působím jako že jsem drzej atd.... Ale ve skutečnosti docela panikařím, protože nevím co mám dělat.

Haruki už tu není a co asi zmůže obyčejný člověk s kočičím vrahem? Nic. Maximálně si tady můžu začít hrát na kung-fu pandu, ale bojím se že mi to bude prd platný. Udělal jsem krok vzad, ale jaksi jsem zapomněl že ten most sotva stojí, takže se pode mnou rozpadl a já se rychle chytil bambusového zábradlí. Ale to by se ke mě nesměl začít přibližovat.

Už už jsem čekal že mě shodí, ale opak se stal pravdou. Místo toho mě vytáhl a hodil mě na nerozpadlou část mostu. "Proč jsi to udělal?" zeptal jsem se, protože mě to hodně překvapilo. "Chci si tě totiž zabít sám" řekl a Přiblížil se ke mě. Rychle jsem si vzal jednu bambusovou hůl a snažil jsem se ho od sebe odehnat. Bohužel mi to bylo prd platný, protože on je tisíckrát silnější než já, ale jakýmsi způsobem jsem se snažit odrážet jakýsi černý cosi, které vypadalo jako chuchvalec kočičích chlupů až jsem ho nakonec pomocí té bambusové hole shodil z mostu a rychle jsem utíkal přes most až jsem se ocitl v nějakém polorozpadlém městě plném vojáků, bunkrů a spousty vojenských aut.