Budoucnost Beacon Hills

Kapitola 1. - Čau bráško

Po cestě jsem si říkala proč pro mě můj vlastní bráška nepřijel och to bolí. Né že by teda věděl že přijedu, ale jsme dvojčata ne? Máme propojení co dvojčata mívají ano tak to bude ono. Když jsem přijížděla k domu, kde jsme předtím žily vybavila se mi moje vzpomínka na odjezd do New Yorku kam jsem odjela na stáž co mi dohodil známý. Kromě toho že jsem ehm..... super talentovaná a taky super nešikovná ale taky krásně maluju. Stáž mi skončila a mám nastoupit na Beacon Hillskou střední tak uvidím. Když jsem se konečně vzpamatovala řekla jsem si schválně jestli vyměnil zámky. Vytáhla jsem starý klíč od domu... TEDA DOUFÁM ŽE OD NAŠEHO DOMU! Prohnalo se mi hlavou a rychle jsem strčila klíč do zámku. Je to v klidu byl to on a vstoupila jsem dovnitř, rok jsem tu nebyla a nic se nezměnilo uffff. Jen jsem si potichu oddechla a zase zmlkla co to je za zvuky, vychází to z patra... 

Potichu jsem šla k bráškově pokoji a bez toho aby mi došlo jak blbý nápad to byl jsem otevřela dveře. Aaaaa moje oči sakra. SLEZ Z MÝHO BRÁCHY! Zařvala jsem ale v hlavě, honilo se mi v ní tolik věcí. Ohhh shit on je gay? Co mi uniklo proboha když se cizinec ozval ze země. ?????: Kdo to sakra je? Liv(já): No to bych měla stejnou otázku!! Liam(bráška): Jen klid.. *Přerušila jsem ho* Liv: No to ne žádnej klid zastrč si šling dong zpátky do kalhot a jdeme dolů ke stolu ty taky krtečku bez kalhot. Když jsme se všichni postupně dostaly dolů ke stolu udělala jsem si kafe. Liam: Ty piješ kafe? Liv: Ne každej je hyperaktivní blbeček jako ty bráško... A když už jsme u těch blbečků jak že se jmenuješ ty? ???: Já ti dám ty jed... *Přerušil ho Liam* Liam: Dobře tohle je můj přítel Theo, Theo tohle je moje dvojče Olivie ale kámoši jí říkaj Liv. Liv: Ty mi říkej Olivie. Liam: Sakra uklidníš se už co já vím tak si taky nebyla zrovna JEN na kluky. Theo: Ohohooo tohle je čím dál tím lepší. Liam a Liv: TY MLČ! Liv: Poslyš já teď půjdu do města omrknout co se změnilo a vy dvě nadržený děti si jděte dát pořádně studenou sprchu... Theo: To si teda půjdeme *Zašeptal Theo* Liam: Jak že jsme děti, vždyť jsi moje dvojče.   Liv: O 13 minut starší dvojče a NA TO NEZAPOMEN. *Hrdinsky jsem zavolala při odchodu*

 Po cestě se mi hlavou promítalo tolik myšlenek a pocitů... Jak jsem tak kráčela a přemýšlela říkala jsem si že jsem s tím v pohodě přeci jenom jsem vždy měla podezření na to že by byl tak na něco víc nebo jiného, ale zrovna s TÍM VOLEM? Theo nebyl ani zdaleka dost dobrý po mého brášku něco se mi na něm od začátku nezdálo, když jsem tak šla vůbec jsem nevnímala okolí. Když jsem ani nevím proč chtěla přejít přes přechod, lekla jsem se když se ozvalo pištění pneumatik, trhla jsem sebou a odskočila z cesty kde byl modrý Jeep...