Elizabeth
Domů sem šla hodně pomalu. Každým krokem kterým sem se blížila k němu sem více přemýšlela nad tou fotkou. "Seš si ním jistá?" já to nechápu. Kdyby se kamarádil s nějakou novou holkou řekl by mi to. Znám jeho přátelé ale tu holku sem nikdy neviděla. Jednoduše tomu nevěřím. Nevěřím že by mi lhal. Nebo mi možná aní nelhal jenom mi to neřekl. Ale to je taky způsob lhaní ne? Přemýšlela sem a chtělo se mi brečet.
Tobias
Tiše sem seděl na barové židli, stískal v ruce telefon a koukal na nástěnné hodiny v kuchyni. Čekal sem kdy zacinkají klíče v zámce a ona vejde. Ani nevím jaké pocity se ve mě hejbali ale byl tam hněv, sklamání, strach, nejistota... A ještě mnoho, všechny se ve mě přeplétali a kroutili, stahovali mi žaludek. Byl sem stracený v myšlenkách když se zavřeli dveře.
"Ahoj." řekla tiše. Žeby měla výčitky svědomí? Neodpovídal sem. Nebylo třeba. "Děje se něco?" pocítil sem její hebkou pokožku na mým krku. Položila mi na něj ruku a přikročila blíž. Stuhnul sem. Měl sem jí to říct? Měl sem se ji svěřit s tím co mi přišlo? Zeptat se jí co to má sakra bejt? Všecho si s ní vydyskutovat a nakonec přijít na to že je to jenom omyl? A nebo že mě třeba podvádí? Tyhle otázky mi běželi hlavou, no neměl mi kdo odpovědět, jenom já sám. Nebyl sem si jist jestli chci vědět pravdu. Bál sem se že bude bolet. El mě netrpělivě pohladila po temeni."Tak co?" Vzdychl sem. "Ano, děje." chtěl sem se obrátit ale nedokázal sem na ní kouknout. Všechna jistota by zmizela. "Tak mi řekni, co se děje?" V její jemném hlásku sem zaslechl strach. Stiskl sem telefon. Odblokoval sem ho a ukázal ji fotku co mi přišla. Překvapeně, hodně překvapeně na ní koukla. Chytila mi ruku a přitáhla si ji s telefonem blíž. Kroutila hlavou a pomalu začala mluvit. "Co...to...má...znamenat?" šeptala. V tom se otočila a šla na chodbu. Vzala si svou kabelku a vrátila se. Vyhrabala z ní mobil, něco naťukala a ukázala mi ho. Byla to mms od nějakého neznámeho čísla a na fotce sem seděl já s nějakou holkou. Aní sem nevěděl kto to byl. Koukl sem na El, v její očích se leskli slzy.
Elizabeth
Když mi ukázal fotku zakroutila se mi hlava. To není možné. Kdo je ten kluk? Byla sem si stoprocentně jistá že je to photoshop. Koukla sem na Tobiase, musela sem zostřít zrak protože sem ho přes slzy téměř neviděla. "To vážně nejsem já." šeptala sem. "Já vím lásko...Já taky ne." pohnul koutky úst nahor a na jeho tváří se zamihotal nejistý úsměv. Vstal a silno mě objal. Na chvíli jakoby všechno zmizelo. Jakoby nebylo nic jenom objetí, láska, já a Tobias. Tiše sem zavzlykala když mě pustil a to všechno se vrátilo zpátky.
"Není to skutečná fotka že ne?" ujišťovala sem se. Tobias pokroutil hlavou a chytil mě za ramena. "Jistě že ne!" ubezpečil mě a já se lehce usmála. "Pojď, teď to necháme být." řekl Toby a už mě vedl do obýváku. Posadil mě na gauč a sedl si vedle mne. Obtočil si paži kolem mých ramen a přivinul mě k sobě. Já se uvelebila v jeho náručí. "Nejsi hladná? Asi by sme si měli objednat pizzu. Nebo raději čínu. Chtěl sem ti něco uvařit. Vlastně, vařil sem těstoviny no pak mi při... No, nějak se přilepily a omáčka shořela tak sem to vyhodil. Víš, byly to tvé oblíbené. Jinak, jak bylo ve škole? Doufám žes dávala pozor..." smích. Nejhezčí zvuk jaký sem slyšela. "Musím se ti přiznat. Já odešel po druhé hodině. Ale udělal sem to pro tebe! Jo, kvůli těstovinám! Mohl bych odjet později ale věděl sem že nebudu vědět co uvařit tak sem chtěl víc času. Nejdříve sem myslel že tě třeba počkám a půjdem na oběd no domácí jídlo je přece nejlepší a i tak sem věděl že budeš unavená a tak..." mluvil, mluvil a mluvil. Jeho hlas sem mohla poslouchat celé hodiny. Byl to med pro uši. Poslouchala sem a ani se nepohla, jenom sem opatrně dýchala aby nepřestal mluvit. Po nějaké době v jeho obětí sem přestávala vnímat a zaspala sem.
Tobias
Netrvalo dlouho a Eli hlasitě vyfukovala. Zaspala. Přitáhl sem si ji ještě blíž, do většího a silnějšího obětí. Spokojeně zamručela. Usmál sem se a políbil ji do vlasů.
Tohle je to nejlepší co mě v životě mohlo potkat a žádný zmrd mi nemůže vzít mé štěstí. Uvidíme jak se bude tvářit když mi Zack zjistí kterej vypatlanec se o to snaží. Ne že bych si ho podal, já jej umučím. Bude mě prosit aby se to nestalo, bude brečet za to že se mi snaží ukrást ji. Protože ona je můj svět a žádný idiot se ji ani nedotkne.
Elizabeth
Vzbudila sem se na druhý den ráno v naši posteli. Je to zlatíčko. Vstala sem a vyšla z izby do obýváku spojeném s kuchyni. Toby nebyl doma co mě trochu zklamalo, protože sem se těšila na něžný ranní bozk od mého miláčka. Totiž, nikdo nedává sladší pusinky než on. Vzdychla sem a přešla do kuchyně. Z lednice sem si vzala mléko a z poličky nad dřezem cereálie které sem nasypala do misky a zalila mlékem. Vytáhla sem lžíci a vrátila se do obýváku kde sem se hodila na pohovku a koukala na televizi. Právě běžel film na nova cinema, jmenoval se Van Helsing nebo tak nějak. Celkem mě bavil, bylo tam hodně zajímavých scén. Hlavně když tam byl Mistr High, ten byl vážně nechutný jako. Nebo když se vykuklily ty malé upírčatá to vážně, ale vůbec nebylo hezky jak to všude litalo a ty hnusné slyzké kukly. Fuuj. Pak ale film skončil a já to přepla na pořad kde šli televzní noviny. Znudeně sem překulila očima a zavzdychala. Právě sem to chtěla přepnout, když sem zaslechla Tobyho jméno. Nestihla sem však pozornost zaměřit na moderátorku, něco neuvěřitelně hlasitě bouchlo a do bytu naběhlo zo dvacet policajtů. Z rukou mi vypadla miska s cereáliemi, všechno se rozlilo na podlahu a miska se rozbila. "Ruce na horu!" křičel někdo. Srdce mě bušilo a moje oči zalily slzy...
