I'M NOT YOURS // Larry

1

Už tři roky žiju ve šťastném manželství. Tedy šťastné bylo možná první rok, od té doby se hodně změnilo. Já se změnil, uvědomil jsem si kým jsem, kým být chci. A má žena se s tím nedokáže vyrovnat. Po roce a půl jsem přišel poprvé s myšlenkou rozvodu. Jen jsem to navrhl a ani jsem to nestačil doříct. Bylo by to pro nás lepší, pro oba. Já bych se netrápil ve vztahu, ve kterém ani nechci být a Olivie, ta by mohla získat muže který by ji miloval.

Ano byl jsme do ní zamilovaný, miloval jsem ji nebo si to aspoň myslel i když jsem ji žádal o ruku po dvou letech chození. Dokonce i na naší svatbě jsem si myslel, že ona je žena se kterou chci být po zbytek života. Nebylo to tak, že by se ve mě něco najednou zlomilo, vždy to tady bylo. Jen jsem to prostě ignoroval, zasunul někam dozadu své mysli a ignoroval to. Soustředil jsem se na to jak být správný muž, správný přítel a potom i manžel. 

Jmenuji se Harry Styles, je mi dvacet šest a pracuji v jedné Londýnské IT firmě. Začínal jsem tam už na škole jako brigádník a po škole mi nabídli místo v jejich oddělení pro reklamace. Přijal jsem ho a postupně se vypracoval až na vedoucího kanceláře Londýnské pobočky. Je to vysoký post, dobře placený a mám tu práci rád i když tam někdy musím trávit hodiny přesčas. Ve dvaceti jsem ve firmě potkal Olivii, uchvátila mě. Je starší, zkušenější a ani jsem si nedával šance, že by o mě mohla zavadit pohledem. Ale stalo se to, pozval jsem ji na rande a od té chvíle jsme tvořili nerozlučný pár. Ani nikoho nepřekvapilo, když jsem ji požádal o ruku. I když Olivie pracuje ve stejné firmě nepotkáváme se, ona je často venku protože dělá v reklamě. Byla vlastně velká náhoda, že jsme tam na sebe narazili a do dnes se ve firmě potkáme maximálně jednou za měsíc a to se ještě musíme snažit. 

Náš vztah začal pohádkově, velká láska, společné bydlení, nikdy jsme se nehádali, nikdy neměli sebemenší problém. Olivie mě podporovala v kariéře stejně jako já ji. Naše svatba byla nádherná a naprosto kouzelná. Pořídili jsme si malý domeček blízko centra Londýna a plánovali děti. Jenže před dvěma lety odešla má asistentka na mateřskou a já musel přijmout někoho jiného. Nakonec se mým asistentem stal Peter. Mladý kluk, který byl sice bez zkušeností, ale viděl jsem jeho potencionál. Stalo se ovšem nevyhnutelné. Ta stránka, hluboce pohřbena uvnitř mě vyplula na povrch. Trávili jsme spolu hodně času ze začátku hlavně pracovně, nakonec se to přeneslo i do osobní roviny a já zjistil, že se mi nechce vracet domů za Olivii. Daleko raději jsem trávil čas s Peterem. Povídali jsme, bavili se, občas zašli na drink. Nalhával jsem si, že to celé je jen přátelské, nic víc. Jeden večer jsme to přehnali s alkoholem a večer zakončili divokou líbačkou v taxíku. Tehdy se to zlomilo.

Nedokázal jsem s Olivii mít sex a když ano, musel jsme si představovat že to pode mnou je mužské tělo. Nedokázala mě vzrušit tak jako dřív a já se vyhýbal čemukoli co by mohlo skončit sexem jak jsem jen mohl. Olivie ale nebyla hloupá a ptala se co se děje. Proč už jí nelíbám jako dřív, proč s ní nechci spát. A já byl hloupí, moc hloupí. Řekl jsme ji pravdu. Řekl jsem ji, že pochybuji o své orientaci. Nikdy nezapomenu na její výraz. Seděla naproti mě naprosto šokovaná a zděšená. To vydrželo pár vteřin, pak se její výraz změnil na rozzuřený. To bylo poprvé co mě uhodila. Byl jsem překvapený, ale očekával jsem to. Zasloužil jsem si to, tahal jsem ji za nos a dokonce si ji i vzal. Po téměř čtyřech letech společného života jsem jí řekl, že jsem možná gay. Rozhodně jsem si tu facku zasloužil.

Ale něco se změnilo mezi námi. S Peterem jsem nikdy dál nezašel, nikdy jsem s ním nespal, nikdy jsem k němu nechoval žádné city. Jenže Olivie začala být ostražitá, dávala si pozor na každého muže v mé přítomnosti. Snášel jsem její útoky a výčitky měsíc než jsem přišel s myšlenkou rozvodu. Nemělo to cenu, aspoň z mého úhlu pohledu. Olivia byla jiného názoru. Nechtěl se mě vzdát. A tehdy jsem poznal její pravou tvář.