Toma znám už nějaký ten pátek. Chodili jsme spolu do třídy na střední a strávili spolu ne jedno dlouhé odpoledne. Na pár výletů jsme společně vyrazili, ale ani jeden se nemohl srovnat s tím, co nás za čeká za týden. Chceme projet celou republiku autem, navštívit památky a sblížit naše přátelství. Zmizet na celý měsíc ze světa a doufat, že si poradíme s nástrahami, co nás čekají.
"Pavle, co budete dělat, když bude pršet?" řvala po mě máma když jsem jí celý náš výlet oznámil týden před odjezdem. "Budu v autě?" odvětil jsem nezaujatě a dál se věnoval hře. "Co, když se vám porouchá auto?" starala se. "Mobil furt mám." "A když vám dojdou peníze?" -"Tak mi je pošleš, ne?" usmál jsem se stále soustředící se na hru. Pohlavku co mi dala před odchodem z pokoje jsem si sotva všiml.
"Chudák máma." potřeboval se zapojit Marek. "Je chudák, že musí žít s váma. Toto je pro ni jen maličkost. A radši začni něco hitovat. Pokud prohraju další rankedu, tak mě z bronzu budeš tahat ty." odpověděl jsem. "Mohls jí to ale říct předem." "Kdybych jí to řekl předem, tak toto poslouchám už celý měsíc furt dokola. Takto je to jenom týden"
"Pájo, ty jedeš na měsíc s Tomem pryč?!" přiletěl do pokoje táta. "Jo." "A co jako chcete dělat?" vyptával se. "Chceme projet celou republiku a zastavit se po památkách. Užít si měsíc po maturitě, kdy nemusíme nic dělat." odpověděl jsem mu. "A jedeš jenom ty a Tom?" ptal se dál. "Jo. Jenom já a Tom." Táta po mě hodil šibalský úsměv. "Žádná holka s váma nejede?" "Ne, vždyť žádnou neznáme a Máca bude ještě chodit do školy. Čemu se tak směješ?" všiml jsem si jeho úsměšku. "Já jen, abys věděl, že není nič špatnýho na tom, kdyby tvůj partner byl... ty víš co... my tě budeme mít rádi i tak." Úsměv z tváře se mi vypařil. Vyletěl jsem ze židle, otočil tátu ve dveřích a vyžďouchl ho z pokoje. "Tati. Já nejsem teplej." naštvaně jsem mu odpověděl. Jak by ho něco takovýho mohlo napadnout. Měl jsem jednu holku, sotva mezi náma bylo něco fyzického, ale i tak díky této zkušenosti vím, že teplej opravdu nejsem. "Nejsem buzna." táta se usmíval čím dál tím víc. "Dobře, ale kdybys Toma jednou přivedl domů s tím, že..." nestihl to doříct, protože jsem mu zabouchl dveře před nosem. "Jseš si fakt jistej, že nejseš teplej?" zeptal se Mára. " JO!" odpověděl jsem a zjistil, že jsme stejně díky mému AFKování prohráli.
"Jdu spát, vem si prosím tě sluchátka." mluvil jsem na Máru během toho, co jsem se chystal do poslele. "Asi půjdu taky, stejně mi to dnes vůbec nejde." odpověděl. Sledoval jsem ho z postele jak vypíná komp a leze do postele. Zhasl světlo a já se otočil na bok.
Nějak mi hlavou vrtalo, proč se mě všichni ptají na to, jestli nejsem gay. Nikdy jsem nad tím pořádně neuvažoval. Prostě vztah s holkou jsem bral jako nutnost, ale od posledního vztahu uplynul více než rok a já se během toho ani o nic nepokusil s jinou. Představa, že bych měl mít něco s klukem mě děsí, ale dokud to nikdy nezkusím ,tak přece nemůžu vědět, jestli je má čistá heterosexualita pravdivá. Touho to zkoušet ale opravdu nemám. Nasadil jsem si sluchátka a raději šel spát
