Lovers through history

0

Indie 3100 př. n. l.:

Na obloze zářil stříbrem posetý měsíc, jeho bílé světlo dopadalo na dívku, zvýrazňovalo její křivky na těle. Stála uprostřed moře, ze dne ještě zahřátého, ani se neotočila při zvuku osoby brodící se skrze vodu. "Myslíš, že je to náš konec?" Po tvář jí stekla slza. "To zjistíme zítra," zašeptal ji do ucha, jeho teplé dlaně sjížděli po její hřejivé pokožce. "Mám strach Petere," opřela se více do něj a propletla jejich volné prsty. "I já, ale stále věřím." Zašeptal se vzlykem v krku. "Tak krátko zbývá," zašeptala do větru "ale já budu vždy při tobě." Prudce se otočila, zadívala do jeho očí, aby na tváři nabrala úsměv a nakonec spojila jejich rty. Voda cáká, když ji zvedá do vzduchu. Jejich láska se odráží v očích a její srdce hřeje, jako slunce.

Stojí na cestě, u moře, za kterým zapadá rudě oranžové slunce. Vše pohlcuje svým světlem a jen oni dva hledí na tu krásu. Ona v krásných svatebních šatech, na krku přívěšek od něj darem, vlasy jemné odkryté od závoje, když se za nimi ozvou prořezávajícím větrem slova nepřátel. "Máme vás!" Čepele cinkají o sebe, jejich pohledy stále na hladinu moře, prsty propletené pospolu a oni dva tisknoucí se k sobě, čekající na svůj konec.

Doufali ve více času, byli to tajní milenci, trávili spolu tajně čas, ale bez masek pro okolí, jako manželé, doufali ve více času. Ona tiskne jeho ruku, svírá svůj náhrdelník od něj v dlani, když ji leží na krku. On Tisknoucí si ji k sobě, v pěsti skrytý látkový kapesníček, který si ušila, který ušila pro něj, pro připomínku jí samotné. "Otče prosím, pro lásku naši, smiluj se nad námi, nad našimi srdci." Zavřela oči, čekající na cokoliv co nastraží svět na ně. 

Ptáci křičí, vzlétají z pod korun stromů, na šavli zbytek krve, zpěv moře, truchlící pro smrt mladého chlapce, pro smrt jejich lásky, rozťaté rukama druhých. Dívka na kolenou, u mrtvého těla, jeho hlava v jejím klíně, z jeho pravého koutku úst, stékající pramínek krve, tak jako jeho ústa opouští poslední dech. "Miluji tě," vydechne, než jeho oči dokážou naposledy zmapovat její tvář. Z hrdla dívky opouští vzlyk, bolest a zlost se hromadí, srdce se trhá na kousky, umírá spolu s ním. Nakloní se blíže a naposledy políbí jeho měkká ústa, ze kterých se vytrácí teplo. Pocit bezpečí odešel i s jeho duší. "Taky tě miluji, přes všechna staletí." Vydechne u jeho úst, zavře pevně oči a vrací se do temné reality. "NEEEEE!" Zakřičí, pohled jejího otce, muže, který nechal přikázat zabít, jejího milovaného, ten který roztrhal pouto mezi nimi. Michelle ani nemusí přísahat, že nevidí nic, než pole zalité krví, jejího nově manžela, jejího milence. Její ruce vyrvou šavli z rukou stráže, hodiny můžou tikat, ale její čin nezastaví, Peterova krev, se zabodne s ostrou hranou do ní, její tělo dopadne na zem k jeho, jejich prsty pár centimetrů od sebe a ona může přísahat, že cítí ten kus červené příze, která drží jejich lásku pohromadě, zlatavé sluneční světlo, co ji oslepuje a pak ticho, kus než ji proberou jeho hřejivá slova 'Miluju tě'.

Náhrdelník, který měla darem od něj na svém krku, zlatavě medový jantar, krystal obalený koženým páskem, jemně visící na krku mrtvé dívky, milenky, manželky. Žena která mu ho prodala, nebyla jen tak ledajaká, její útulný stánek, obsahoval vzácné předměty, takové které stály za okušení. Samotný krystal si vybral Petera, cítící, že si ho zaslouží, vidící do budoucnosti, vědící, jak jejich láska skončí dříve, než-li by se měla vyvíjet v silnější pouto. S její smrtí, krystal praskl, okolí pohltilo třpytivé žlutě medové světlo, které se vlilo do těl dvou mrtvých milenců a dalo dar, jejich duším žíti přes věky historie, nestárnout a přesto růsti.

 _____________________________________________

Egypt 3074 př. n. l.:

Její oči hleděli přes průsvitnou bílou látku skrz okno na Nil. Velká vodní plocha, plná znamení života. Její úsměv, až bolel na její tváři. Dnes měl být ten den, na který si měla pamatovat celý svůj život. Nemohla uvěřit svému štěstí, že ať už to byl jakkoliv domluvený sňatek, mezi jejím otcem a tetou, bratranec, kterého si měla vzíti byl tak laskavý, plný lásky a přepychové bezpečnosti v jeho náruči. Vyrůstali spolu, znala ho lépe, než-li kdokoliv jiný a mohla s vědomím říci, že vyhrála život, že se nad jejich hlavami Bohové smilovali.