Kalen - Králův čaroděj

2. Tvé hříchy, tvůj trest

Lord Narville musel být tak rozhořčen, že zapomněl zavřít okno. Pro Kalena nebyl problém se do horního patra dostat pomocí jednoduchého kouzla. Sebral jeden z krystalů a hodil ho do otevřeného okna.

„Co to?!" ozval polekaně se lord Narville.

Kalen luskl prsty a následně se objevil přímo v Narvillově kanceláři pod zábleskem tmavě modrého dýmu.

Narville zavřeštěl jako vyděšená slepice, zakopl o převrácenou židli s rudým povlakem a dopadl s ránou na zadek.

„Jak se opovažuješ!" zavřeštěl na Kalena, ale celé jeho tělo se třáslo. „Kdo si myslíš, že jsi?!"

Kalen se uchechtl a udělal krok ke zděšenému muži. Narville ihned začal couvat a jednou rukou se řízl o střep rozbité vázy. Bolestně zaskuhral a přitiskl si krvácející dlaň je svému obleku. „Odejdi! Víš, kdo já jsem?!" Mával zdravou rukou, jako by tak mohl Kalena odehnat, jako otravnou mouchu. Muž stále po podlaze couval dále od Kalena. Jeho snaha však došla rychlého konce, protože narazil zády do zdi.

„Ale samozřejmě že vím, kdo jsi. Proto jsem tady," pronesl Kalen a klekl si před zděšeného muže. Pod svou maskou se usmíval nad absurditou celé situace. „Zdá se, že jsi velice zlobil, Narville."

„Jsem lord Narville!" vyštěkl muž, jako by to byla v této situaci nejdůležitější informace. „Opovaž se mě ještě jednou urazit!"

„Zdá se, že tohle jsi už zvládnul sám," pronesl Kalen a sedl si do tureckého sedu před muže. „Ten tvůj večírek shořel rychleji než suché pole za horkého dne. Pěkně sis to tam zavařil."

Narville zrudl v obličeji, ale jak otevřel ústa, tak z nich vyšlo jen přidušené zasípění.

Kalen zakroutil hlavou. „Zdá se, že jsi skončil, Narville," popíchl ho.

„Kdo si myslíš, že jsi? Takhle se mnou mluvit nebudeš!" začal opět sípět, přičemž odstín jeho pleti ještě více zrudl. „Stráže!"

„Nesnaž se, stejně nepřijdou," pronesl Kalen a vstal ze země. „Sám jsi je před pár minutami poslal dělat tvou špinavou práci. Zdá se, že ten tvůj honosný večírek proměnil v soukromou pařbu mezi námi dvěma." Kalen zvedl jeden z papírů na zemi. Byla to mapa opuštěné části přístavu. Jedna budova byla označena křížem a k papíru byl připevněn další papír. Kalen papír rozdělal a odhalil tak dlouhý seznam jmen – mnohé z nich rudě zaškrtnuté. Kalen nechal papír, aby se rozpustil ve vzduchu v zlatavém záblesku.

Narville za Kalenem se s hlasitým sípáním sebral ze země. Jeho kroky zaduněly o podlahu, jak se rozběhl směrem k východu.

Kalen však jen mávl rukou a zámek ve dveřích cvakl.

Narville začal zběsile zápasit s klikou. Dveře se však neotevřely, tak do nich rozhořčeně kopl.

„Už utíkáte? Jste to ale špatný hostitel." Kalen položil fotku zpátky a otočil se k muži. „Není divu, že vaši hosté tak rychle utekli."

Muž se k němu otočil, přičemž se přitiskl zády ke dveřím. „Nechte mě jít!"

„To bohužel nemohu," zakroutil Kalen hlavou a opřel se o psací stůl za sebou. „Nemám totiž klíč."

Muž zrudl v obličeji ještě více. „Děláte si ze mě srandu?!"

Kalen na něj upřel pohled. „Co myslíte?" pronesl a nechal magii, ať mu volně proudí tělem. V odrazu prosklené skříně viděl, jak jeho oči zazářili jantarově zlatavým světlem.

Narville vyjekl a jeho pohled zatěkal k otevřenému oknu. Rozběhl se bez váhání, ale Kalen opět zvedl ruku. Místností se prohnal prudký vítr a okno se zaklaplo muži přímo před nosem. Narville začal cloumat s klikou okna, ale vítr okno zase opět zaklapnul.