Kalen - Králův čaroděj

1. Dokonalá iluze

Kalen vstoupil do místnosti, kde se nesla klidná konverzace mezi ostatními hosty.

„Pane Sanja!" zvolal muž ve středním věku. Muž byl mladý, o něco málo starší než sám Kalen, a to mu bylo teprve čtyřiadvacet. Tvář měl pohlednou s krátce zastřiženými vousy a tmavé vlasy detailně upravené. Ihned Kalena popadl za ruku a pevně ji stiskl. „Konečně jste dorazil!"

Kalen se na něj usmál. „Omlouvám se, lorde Narville, jen mě zdržela určitá záležitost." Tedy přesněji řečeno chtěl svůj příchod dramatizovat a jak na to nejlépe, než přijít pozdě? A fungovalo to výtečně, nejenže začal lord Narville ignorovat ostatní hosty. Sami hosté se ke Kalenovi udiveně otáčeli a potichu si šeptali.

Narville sepjal jeho ruku ještě silněji. „Vůbec se tím netrapte. Přece nemůže být lehké pracovat přímo pro našeho milovaného krále!" Muž se nahlas rozesmál a s pyšně pozdvihnutou hlavou se díval na ostatní hosty.

„Jste mým hostem, pane Sanja!" pokračoval dál nahlas Narville. „Nebo vám mohu říkat Kalene?"

Kalen si držel svůj úsměv, ale v duchu se zhnuseně šklebil. „Cokoli vám vyhovuje, můj lorde," řekl tónem hlasu, který zněl nenuceně.

Rozeznělo se další šuškání ze strany hostů. „To si jsou tak blízcí...?" „Jak Narville zná Sanju...?" „Sanja má blízko ke králi, takže i Narville..."

Narville dal ruku kolem Kalenových ramen, jako by byli nejlepší kamarádi, kteří se sešli na skleničku. Přitom však muž neustále pokukoval po ostatních hostech se svým pyšným a povýšeným výrazem. „Dobrá, Kalene! Pojďte, ukážu vám stůl s občerstvením, nechal jsem si ho připravit těmi nejlepšími kuchaři v království! Suroviny jsou samozřejmě přímo od našich zemědělců a rybářů!"

Kalen se tentokrát neubránil úšklebku, jak mu muž doslova řval u ucha. „Zdá se, že si potrpíte na kvalitě," popíchl ho.

Narville se nahlas rozesmál. „Přesně tak! Vždy si potrpím na tom nejlepším!"

Došli k zmiňovanému stolu a Kalen se zahleděl na vysoký obraz na stěně. Byl to portrét samotného Narvilla v honosném oblečení s drahými šperky.

„Pěkné dílo," zabručel uznale Kalen.

„Samotný Verqueze, ten známý malíř, mi ho namaloval," chlubil se Narville. „Jsme vlastně přátelé, pokud chcete, mohu vám domluvit schůzku? Jistě bude poctěn udělat portrét samotnému důvěrníku krále!"

Kalen mu věnoval svůj dokonalý úsměv s nadšením. „To by bylo skvělé."

Narville náhle tleskl rukama. „Pravda! Musím vás někomu přestavit představit!" Lord Narville popadl Kalena a doslova ho odtáhl pryč.

„Lorde Anatoly!" zvolal Narville a získal si tak pozornost starého muže s čistě sněhovými vlasy, který se opíral o hůl s vlčí hlavou.

„Jste žoviální jako vždy, lorde Narville," pronesl chraplavým hlasem lord Anatoly.

Lord se rozesmál a při tom plácl Kalena do zad, který se musel kousnout do tváře, aby se nezatvářil otráveně.

„Dovolte mi představit vám mého čestného hosta." Narville ukázal na Kalena, přičemž se zase pyšně načepýřil jako páv. „Kalen Sanja, sám důvěrník krále."

Lord Anatoly se podíval na Kalena a kývl. „My už jsme se setkali. Párkrát na králových banketech, pokud se nemýlím? A také při zasedání rady," řekl a natáhl ruku je Kalenovi. „Rád vás zase vidím."

Kalen to vzal jako příležitost vyvléct se z Narvillova sevření a přijal ruku staršího muže. „Taktéž. Vypadáte zdravě."

Lord Anatoly se uchechtl. „Nebudu si stěžovat, jsem rád, že mi ta stará rachotina stále funguje," řekl a klepl holí do levé nohy.