Celou noc jde něco slyšet. Obvykle bych usla i při hádce ale tohle je divný sakra.
To mám snad schizofrenii?
Kašlu na to, zítra jedu domů stejně.
Kočka si oddechla, otočila se a odmetla spoustu podobných myšlenek do pryč. Přehodila paži přes Paštiku co si leží vedle ní a přitulila se.
A,
"Sakra ticho už." Zanadávala si potichu kočka.
"Taky to slyšíš?" Ozvala se šepotem Paštika.
Já myslela že spí...
"Ty nespíš?"
"Ty snad jo?"
Pravda. "Nevím něco slyším a je to docela uncomfy." Kočka si zase oddychla a zakoukala se do stropu který jakoby se v té tmě pořád natahoval a měnil.
"Já to taky slyším..co si myslíš že to je?" Otočila se na ní Paštika.
"Idk.. možná televize" odvětila kočka.
"Možná..ale je to divný, není nějak pozdě na to aby se někdo dole díval na televizi?"
"Co když dávají něco dobrýho?"
"Ty jsi debil." Paštika smetla kočičinu ruku ze svého boku a posadila se. "Asi se půjdu podívat."
"To nedělej- když půjdeš sama tak umřeš..to jsi nikdy neviděla horor nebo tak?" Zeptala se kočka.
"Ale já chci umřít." Řekla Pašťika odvážně a postavila se.
"Same" Kočka se otočila v posteli. "Si to tam užij teda LOL."
"No jo no"Řekla Pašťika a odešla z pokoje.
Teď bylo ještě větší ticho. Až na ten zvuk.
Bylo to jako kdyby meluzína vyhrávala do oken, ale nefoukalo. Je léto, meluzína se ozývá pouze v zimě. Byl to umlklý zpěv, ne zpěv, ale jen hlas který nesl jisté tóny. Bylo to utlumené, ale když jediné co zaplňovalo to mrtvé ticho bylo praskání starého dřeva, skřípání postele vždy když se Kočka jen o milimetr pohla a ten umlklý zpěv, tak to nešlo přeslechnout.
Křup, křup, křup, křup, křup,křup.
Ozývalo se do toho přerušeného ticha jak schody dávali najevo svým stářím že Paštika sestupuje do spodního patra.
Kočka se zaposlouchala do zvuku starého domu a zavřela konečně oči.
Už začala pomalu usínat, ale v tom, něco to ticho zase porušilo.
Bum, prásk...šrrrrrrkkkmmm
Co to sakra bylo?
Že by ten fanatik uvedl Pašťiku do bezvědomí a teď jí táhne do sklepa?!
Kočka se rychle zvedla z rozskřípané postele a málem hodila hubu, ale vylízla z pokoje a málem hodila hubu podruhé když běžela ze schodů a brala to po dvou.
ŠKKKRRRMMMMM
Kočka malém nabourala do stěny ale nakonec se odrazila rukama, a naběhla do obýváku, kde viděla Paštiku jak si hraje s ovladačem od televize.
Paštika div šokem neodpadla jak na uslyšela někoho běžet chodbou, otočila se na Kočku a pousmála se.
"Sorry.. snažila jsem se to stlumit ale asi jsem to rozbila"
"Co.." udivená Kočka se koukla na televizi.
"Idk.. já nekoukám na televizi takže jsem tam klikla to červený tlačítko na vypnutí ale ono je na to vypnutí něco jinýho.."
Najednou se z prázdnoty ozval další hlas který obě znají velice dobře."Zmáčkni ten čudlík nahoře vpravo."
Masochista stojí mezi dveřmi. Je temno, ale i přesto že je obývací pokoj veliký a televize je na úplně druhé straně pokoje od dveří, tak světlo ozařuje dost k rozpoznání jeho postavu.
Má na sobě něco dlouhého, není moc vidět co, ale určitě to sahá alespoň ke kotníkům.
To je jedno, co tady vůbec dělá sakra?
To se fakt kouká na televizi takhle pozdě?
"Jaj díky kámo" zasmála se Paštika a vypla televizi.
Tma. Ticho.
Ticho. Ticho?
Ten hlas, je pryč? Možná že to vážně byla televize, Paštika měla asi pravdu.
Kurva ale tady je tma.
Kočka se dokomácela ke gauči a nahmatala Pašťiky ruku.
"Tak dobrou" ozval se Masochista a hlasitými kroky ohlásil že odešel zase od kud přišel.
"Dobrouuu" řekla Pašťika a zvýšila přitom hlas, aby se ujistila že jí slyšel. "Dement."
"To je na mně?" Zeptala se Kočka.
Ticho.
"..Anyways jdeme zpátky." Paštika se vydala temnotou vpřed, směrem kterým si myslela že jsou dveře do chodby a Kočka si to ťapala za ní, s rukama obmotanýma kolem Paštikyny paže.
