"kamarádi už dorazili." Masochistův hlas prolomil ticho které převládalo v prostorném sklepě. Jeho hlas naběhl ozvěny která se opakovala nejméně třikrát, než konečně pomalu došel k Alchi, která byla přivázána ke většinu operativnímu stolu.
Jediné co osvětlovalo tmavý sklep byli svíčky rozmístěné všude po místnosti. Na to, že jich to byla tucta se světlo pořád neprokousalo do temných zákoutí a rohů velké místnosti.
Masochista si položil ruku na stůl a vyndal Alchii šátek kterým byla umlčena z úst.
"Třeba mňa najdou"
"Nenajdou. A jestli ano, tak pán bude mít krve víc než dost." Řekl a položil tlustou, viditelně starou knihu na stůl vedle Alchi.
"Ty si iba magor."
"A co je na tom? Každý má něco.. někteří lidé sbírají známky."
"A ty máš rituálnu miestnosť."
Masochista protočil očima a otevřel knihu.
"Teď už by měli všichni spát, ale možná že to někdo uslyší a přijde tě zachránit jako princ na bílém koni." Pousmál se vlastnímu vtipu a začal nahlas recitovat rituál z knihy.
Alchi se na něj jen celou dobu nudně dívala, dokuď najednou nepřestal.
"To je všetko?"
"Ticho... slyšíš to?" Umlčel jí.
Křup, křup, křup, křup.
Staré schody hlásily že po nich někdo schází dolů.
Masochista v ten moment zavřel rychle knihu a s bouchnutím starých dveří a tichým zakřupáním schodů opustil sklep.
Dlouho bylo ticho.
Alchi se zadívala po místnosti, teď, když bylo zapáleno mnohem více svíček se mohla lépe zorientovat.
Místnost byla velká, po zdech byli tapestrie jejichž barva vypovídala stářím, zem byla ze starých dřevěných desek, na straně kde byl odchod ze suterénu byla menší knihovní skříň. Bylo v ní poměrně dost knížek, některé staré, některé nové. Na některých byl krásně zlatý text, Alchi si všimla že některé knihy byli v jazyce co nedokázala rozluštit.
Stůl na kterém ležela byl studený. Štěstí že na něm byl ubrus.
Ubrus byl čistě bílý. Ale podle voskem nakresleného vzoru na kterém ležela, si domyslela že brzo tak bílý už nebude.
Cokoliv co Masochista recitoval, bylo v jiné řeči než těch pár co umí, avšak nebyla to řeč kterou by slyšela. Zněla jako latina, ale slova byla až moc krátká.
Kniha z které slova byla přečtena nemohla pocházet z Česka. Byla stará, měla rudou barvu krve, která už se stářím zbarvila spíše do hněda.
Text na knize taky už nešel přečíst, a kdyby byl vidět, Alchi by ho ani přečíst nedokázala.
Na knize byl však pořád matně vidět obrázek, byl to nějaký symbol. Podle toho co Alchi vyzkoumala, vypadalo to podobně jako to, na čem ležela.
Zaskřípání zrezivělých pantů ohlásilo Masochistovo návrat.
"Mysleli si že je to televize...hah" zasmál se.
Alchi to nepřišlo moc vtipné.
Super hej, teďka už je to fakt v piči bo tu celou dobu čekám jestli někdo přijde a jediný koho jsem viděla za minulých 24 hodin je tenhle magor.
Masochista zase popadl knihu.
"Dobrá, zkusíme něco jiného."
Po chvilce listování zase položil knihu vedle Alchi, a z pod stolu vytáhl nůž na krabice.
"Co zase boha?"
Alchi nevnímala. Měla toho už dost, kdo by si přece jen užíval být svázaný na nějakém stole a jediný s kým si může povídat je nějaký fanatik.
Najednou lanko kterým měla Alchi přivázanou pravou ruku povolilo. Alchi se otočila aby se podívala co se děje, v tom ale viděla jak Masochita drží čepel u její dlaně.
"AH, jebe ti?!" Zařvala s snažila se uhnout rukou.
Masochista však držel pevně.
"Neřvi boha, chci jen trochu." Přiblížil nůž ke kůži.
"Trochu čoho?!"
Rychlá bolest a dlouhé štípnutí.
Alchi se zadívala na to, jak na knihu padají kapky její krve.
"Říkala jsem že chci jen trochu, nemusíš tak šílet proboha."
Oklepal Alchiinu ruku nad knihou aby se na ní dostaly všechny poslední kapky krve a přitáhl její ruku ke svým rtům.
Trochu se ohl a jedním dlouhým líhnutím odstranil všechen zbytek krve co špinil kůži kolem rány.
Alchi se jen s udiveným výrazem a otevřenou pusou divala jak její ruku vkládá zpět mezi provazy.
Potom Masochista rozetřel krev po stránce a začal znovu recitovat.
Sice recitace byla dost nahlas, avšak Alchi se po chvíli začali zavírat oči. Dokuď neslyšela jiný hlas. A neucítila jak někdo jemně přejíždí prsty po ráně na její dlani.
Měl hluboký hlas a mluvil co se zdálo stejnou řečí kterou Masochista recitoval.
Najednou rána začala hrozně pálit a tak Alchi byla donucena znovu otevřít oči.
Něco bylo jinak.
Nebyla svázaná. Bylo ticho.
Posadila se a zvedla pravou ruku aby se podívala co tak pálí.
Rána byla pryč.
Co se to sakra děje?! Však jí před chvílí řízl zasraným nožem?! To je tohle snad sen?
Však jí Masochista řízl!
Masochista..kde je?
Alchi se porozhlédla po mistnosti a zahlédla ho na zemi.
Na kolenou.
Klaní se? Jebe?
"Co to sakra robíš?"
Žádná odpověď.
To je v tranzu nebo co?
Alchi seskočila že stolu a její pozornost se obrátila na jednu z tapestií na zdi.
Byla přetržená, jakoby jí někdo rozerval vejpůl.
Potom si všimla i knihovny, knížky byli vyhrazené na zem. Pomalu jak se její vize začala lepšit si všimla že několik svíček vyhaslo, a že místnost je mnohem více poničená než si všimla.
Pomalu přistoupila k Masochistovi.
"Pozri sa na mňa." Řekla silným hlasem, a Masochista kupodivu poslech.
Usmíval se a měl přimhouřené oči, jakoby byl po vlivem nějakých drog.
"Vítej zpět." Řekl, a postavil se.
Alchi postoupila krok dozadu.
"Nemusíš se mně bát." Otevřel náruč, jakoby chtěl aby ho objala.
"Pojď sem."
Alchi byla zmatená, ale uposlechla.
Nic se nedělo, jen se objímali.
Dokuď Alchi neucítila další dva páry rukou jak se svíjí kolem nich.
