After that

Zayn

Přišel první víkend v novém.
S pitomým úsměvem jsem si prohlížel spící Naomi. První dny po nastěhování se, byly krušný. Sice jsem zvládli většinu věcí zařídit během bydlení u našich a de facto, šli jsme do vybaveného domu... Ale Naomi potřebovala plno lapačů prachu, v obchodě s dekoracemi jsem sloužil jen jako nosič a ona byla ve svém živlu.
Všechno bylo v každé místnosti sladěné, dokonale to k sobě pasovalo a Naomi konečně včera večer souhlasila, že teď je naprosto spokojená.
Hádky o tom, kdo co platí, žabomyší války u regálů s lapači prachu o tom, že to a to přece jen nechce, protože už tak mě to bude stát hodně peněz, byly zapomenuty.

Aniž bych to přiznal nahlas – to jsem samozřejmě remcal – užíval jsem si na společným bydlení i to, že mi v koupelně padaly z umyvadla její věci, že jsem všude na oblečení nacházel její vlasy, ale hlavně to, že mám každej den teplej oběd i večeři. A že když jsem ráno vylezl z postele, měl jsem připravenou snídani... Užíval jsem si to i v NY, ale teď to mělo novej rozměr; tohle byl náš dům, náš domov, naše místo.
Adresu v NY se povedlo novinářům vypátrat, teď a to musím zaklepat, jsme měli stále klid a když jsme vyšli z brány, nestalo se že bychom zakopli o novináře, skrčeného u křoví.

Vyhrabal jsem se z postele a potichu zmizel z ložnice. Se snídaní byla řada na mně.
Těsto na palačinky jsem nechal odpočívat a vyběhl z domu ke schránce. Pár dopisů pro mě, několik reklamních letáků a bulvární plátek, který zaručoval každodenní dávku pobavení. Včera jsme ji nevybírali, a teď na mě vypadli dva výtisky a na obou jsem byl já.
První oznamoval že se blíží datum vydání nového alba, druhý hlásal do světa že je to jasné; Zayn Malik s přítelkyní, se vrátil do rodné země. Více čtěte na straně 1, 2, 3 a 4. Potlačil jsem výbuch smíchu a protáhl se zpátky do domu.
Teplo se do mě příjemně zakouslo, skopl jsem kroksy Naomi ke zdi a zimou poskočil, vzápětí jsem poskočil znovu; leknutím.

„Nebyly ti malé? A dlouho ti nic nebylo, viď? Po antibiotikách lezeš ven jen takhle... A co kdyby tě viděla nějaká nadržená sousedka, hm?!" Naomi mi sklouzla ze zad, objala mě zezadu a zahákla mi konečky prstů za lem tepláků. „Hm?!"
„Žárlíš?" „Kdepak, jakmile se oteplí budu se chodit nakrucovat před dům v plavkách." „Zapomeň!" Obrátil jsem se, zakousla se mi do prsního svalu a drze se skrze řasy usmála. „Taková představa se ti nelíbí?" „Neriskuj, miláčku. Nebo tě nepustím ani v šortkách na zahradu." Dusí smích, staví se na špičky a dožaduje se polibku.
„Co chceš k snídani?" „Zkazila jsi mi překvapení, celý tenhle týden chystáš jídlo ty. Připravil jsem na palačinky." „Mňam." Usmívá se, víská mě ve vlasech a s ní omotanou kolem pasu, vcházím do kuchyně.
Sedí na lince, ujídá oříškové máslo a zamyšleně hledí před sebe. Palačinky se na sebe vrství, zatím se jich ani netkla a stále se tváří, jako kdyby hloubala o vzniku vesmíru.

„Přišla jsi na nějakou novou teorii?" „Prosím? Cože? Teorii?" „Tváříš se, jak kdybys přišla na to, že Velkej třesk je omyl." „Haha, vtipnej. Jen přemýšlím." „A nad čím, žabičko?" Propíchla mě pohledem a nejistě se uškrnula.
„Byla jsem v noci chvíli vzhůru, vzbudila jsem se a nešlo mi usnout... Hlavou mi jelo, co bude teď tady... Co já a škola, co psychiatrie..." „A? Co jsi vymyslela?" „Že chci ještě chvíli pauzu. Zkusím najít nějakou školu a tam pak nastoupím... Ale asi budu muset od začátku, nejsem si jistá, že by mi něco uznali... Takže až od září." „Chvíle je pro tebe víc jak půl rok?" Pohlédl jsem pobaveně na kalendář, pomalinku ale jistě, se blížil prosinec.
„Najdu si brigádu." „Tak jsem to nemyslel! Jen rýpu..." Ušklíbla se a zamyšleně olízla lžičku. Na sucho jsem polkl, poslední palačinku záměrně zkazil a postavil se jí do nohou.
Jasně, očividně si chce povídat a něco řešit.
Něco naprosto zbytečnýho, nepodstatnýho ale to neznamená, že pak se nepřesuneme do postele, nebo na pohovku.