Někdy se mi stane, že se mě někdo zeptá, co mi je. Proč jsem smutná, naštvaná. Nejsem, jenom přemýšlím, nebo prostě nemám kapacitu se usmívat. Kámo, guys! Já jsem taky jenom člověk. Ne každej se 24/7 usmívá. Ne každej na to má nervy. I já mám svá trápení. Třeba to, že všechno a všichni, kteří mi do teď byli oporou odešli a já jin ani nestihla říct, jak moc je mám ráda. Nestihla jsem jim říct, že... že lepší kamarády jsem nikdy neměla... Udělala jsem za svůj život už spoustu kravin, ale tohle si výčítám nejvíc. Kdyby mi teď někdo řekl, že když se zabiju, že se usmířili, podřežu se.
