Královna krve | ONC 2022

27.

Porada, na níž ji otec pozval, nebyla zrovna tím nejzábavnějším bodem dnešního programu. Jako by už tak neměla plné zuby lidí, ještě musela sedět v čele stolu a poslouchat své nejvěrnější úředníky žvanit o hrozbách, které se na jejich zemi valily. Kdyby se zabývali Vuqorem a Exculen, možná by se tak nenudila, ale vzhledem k tomu, že dosavadní jednání se dotýkalo jen finanční krize a zemědělstvím, musela bojovat s touhou usnout.

Předmět schůze se však pomalu přesunul k záležitostem, k nimiž mohla Celene něco říct. Ke slovu se dostal strýček Zacharel pověřený pátrání po činnosti Povstání, které dlouho mlčelo. To, co však strážce nadnesl, připadalo princezně úsměvné:

Podle všeho stálo Povstání nejen za vypuštěním Belony, ale také za nedávné vloupání do technického oddělení v severní věži. Nebylo snadné tyhle souvislosti dát dohromady tak, aby to dávalo smysl - protože jej to vůbec dávat nemělo - ale Zacharelovi poznatky byly až moc dobré.

Povstání spolupracovalo s Exculen. Všechny jeho zdroje i skutečnost, že se pokusili osvobodit Belonu, naznačovala jejich skutečné úmysly. Útok na technické zázemí Sítě, se dal považovat za snahu získat přehled o tom, jak tahle síť fungovala a jak by ji pro své účely mohl zneužít. Všechny důkazy to nasvědčovaly a nasvědčovaly taky něco, co se Celene, ale vůbec nelíbilo:

„Stopy na místech činu nás dovedly na místo, které jsme nečekali," prohlásil strýček, načež jeho oči padly na Celene, která si najednou připadala jako v pasti.

„Nalezli jsme otisky prstů - až příliš známé otisky a přístupové údaje, co patří její Výsosti. Je zvláštní, že se na obou místech činu našli vaše otisky. Kamery sice nic nezachytili, ale naše důkazy popřít nejde, Výsosti. V době útoku jste tam byla, takže s tím máte něco společného."

Celene se na svém místě napřímila. Nenápadně zrakem přejela po kruhové místnosti osazené všemi důležitými osobami království. Otec po jejím boku se na ni zahleděl. Cítila jeho pohled, jak se jí propaluje skrze kůži, po níž jí stékaly kapičky potu. Ve zlatočerných šatech se neskutečně pařila, čehož si museli všichni všimnout. Vnímala stoupající napětí i tlak ve své hlavě, který byl k nevydržení.

Vzduchem se linul pach nervozity. Uklidnila své rozbušené srdce, jež jí vůbec nepomáhalo v přemýšlení. Potřebovala říct něco rozumného a hlavně přesvědčivého. Vzpomněla si na lekce od pana Soratha. Hlavně zůstat v klidu, nedat na sobě nic znát a chovat se přirozeně. Učil ji lhát skoro každý den, muselo z toho v ní něco zůstat.

„Nečekali jste ode mně, že budu stát stranou, když se mi Povstání snaží zničit domov?" začal hlasem, který u sebe ještě nikdy nepostřehla. Byl plný sebejistoty a odměřenosti, jíž zastihla své okolí nepřipravené.

„Byla jsem na místech činu. Stejně tak jsem byla v centru města, když nás před měsícem napadla Belona a zabila mou matku," z jejích slov odkapával jed kalící celé sdělení svou hořkostí. Cítila, jak jí na hrudi zapulzovalo ceami. Chvilku se bála, že z něj slezlo ochranné kouzlo, ale když se zahleděla na tetičku Rositu, usazenou hned naproti ní, své podezření opustila. Nikdo se princezně nedíval na hruď. Všichni sledovali jen její tvář plnou chladu.

„Nemohla jsem to nechat být. Nemohla jsem jen tak přihlížet, a tak jsem začala jednat," pravila hlasem silným jako hrom. Nakrmila přísedící lží o tom, jak se snažila stejně jako strýček odhalit činnost Povstání a jak se jí dokonce podařilo zjistit, kde jejich nepřítel udeří. Uvědomovala si, že tímto doznáním u své rodiny vyvolala ještě více otázek, a proto se rozhodla změnit přístup.