I'll never let him go!

9.kapitola

Deku-tučně, Bakugou-normálně, ostatní-kurzivá

Izuku? Není Izuku jméno bratra Izumi? Tohle mi nesedí. Ještě chvíli jsem si počkal, než oba odejdou. Pak jsem vystartoval domů. Potřeboval jsem si něco zjistit. Začal jsem brouzdat na internetu a hledal jsem lidi pod jménem 'Izumi Midoriya'. Nenašel jsem vůbec nic a pokud něco, tak to paní učitelka nebyla. Už mi to dochází. To bylo to, co se nám Denki snažil říct, proto měla na sobě moji mikinu a proč jsem ji dlouho neviděl když byl poplach. Ona je vlastně on a je to Izuku Midoriya, hrdina číslo jedna. Opřel jsem se o židli a chvíli jsem se koukal do stropu. Už mi to všechno zapadá. Nechám ho, ať se mi k tomu přizná sám. Byl jsem si jistý tím, že Denki bude dál prudit. Co mezi sebou mají? Denki nejspíše na něco přišel a tak udělali dohodu. Proto se u toho testu tak usmíval. Protřel jsem si unavené oči z počítače a vzal jsem si věci. Potřebuju si dát sprchu.

„Už toho mám dost. Vyhrožuješ mi. Není to fér. Nevíš proč jsem tady a proč dělám to, co dělám" sedl jsem si ke svému stolu do kabinetu a on se opřel o trám dveří. „Vím o tobě úplně vše Izuku. Ani věci, co by si sám neřekl, že se někdo dozví. Ty víš, že to vím ale nechceš si to přiznat. Pokračuj v naši dohodě, nebo ty víš..." prohrábl si své žluté vlasy. Já jen přimhouřil oči a posunul si brýle na kořen nosu. 

„Běž...mám hodně práce" špitl jsem a mávl jsem rukou ke dveřím. On se vzal, rozloučil se a odešel. „Kdyby aspoň...zavřel...ty dveře" s výdechem jsem se zvedl ze židle a práskl s dveřmi, následně jsem se o ně opřel zády a sjel po nich rovnou na zem. Otočil jsme klíčkem a zamkl se. Tohle byla fuška a já si nebyl jistý, jestli to zvládnu. Na chvíli jsem jen tak zapřemýšlel, musel jsem se zamyslet. Žádné řešení mě nenapadalo. Nezasloužím si být hrdina číslo jedna. 

Pomalu jsem vstal a přešel k učitelskému stolu. Celou noc jsem opravoval testy. Žákům jsem slíbil, že to do zítřka bude opravené. Potřebovali to do zápočtu bodů. Překvapil mě test Bakuga. Měl do detailu popsanou každou otázku. U něj jsem zrovna čekal, že bude mít nejnižší skóre celé třídy. Pravda byla ale opakem. Obsadil první příčku. Jeho test jsem kontroloval stále dokola a dokola, zrak mě ale nematl. Bylo to tak. Musel jsem se nad tím pousmát, chlapec byl skrytý talent. 

„Určitě by byl lepší hrdina číslo jedna, než já."

Dal jsem si úžasnou sprchu a hned poté jsem zalehl do peřin. Nemohl jsem spát, přemýšlel jsem nad Izumi. Teda Izukem. Nemohl jsem pochopit, že je to jeden a ten samý člověk. Bylo to nejspíše jak počítat ovečky jelikož jsem z toho velkého přemýšlení usnul. Ráno jsem se popravdě vzbudil dost brzo, sluneční paprsky mi dopadaly na obličej a málem jsem oslepl. Pomalu jsem vstal a nahmatal po peřině. Nešlo nic, nebyla k nalezení a tak už jsem si řekl, že prostě vstanu. Bylo nějakých šest ráno, ani nevím. Škola je otevřená celou noc, prakticky 24/7. Pro studenty je ale otevřená od 6:30 nebo tak nějak. Nechtěl jsem otálet, stejně jsem neměl co dělat. Podle hlasitého chrápání jsem usoudil, že Kirishima ještě spí a tak jsem se prostě jednoduše oblékl, vzal si tašku a vydal se po bahnité cestičce rovnou do školy. Ještě jsem musel chvíli počkat ale pak se dveře odblokovaly a já tak vstoupil do budovy. Mé kroky se ozývaly po celé chodbě, občas se rozsvítilo nějaké světlo, vždycky to šlo tak pomalu.

V noci jsem nezamhouřil ani oči. Teď jsem seděl ve třídě, úplně unavený. Bylo něco okolo šesté ráno a já měl pocit, že asi umřu. Být ve škole celou noc je jak za trest, fakt. Testy jsem položil na stranu. Ani jsem si to neuvědomil, položil jsem si hlavu na svůj učitelský stůl a do minuty jsem odpadl únavou.

Procházel jsem se chodbou, naše třída byla až na samém konci. Došel jsem ke třídě a když jsem otevřel dveře, naskytl se mi pohled na spícího človíčka u učitelského stolu. Izuku. Nejspíš spal, jelikož ho ani vrznutí dveří nezvedlo ze židle. Konečně se mu naskytl pohled na opravdovou identitu jejich 'paní učitelky'. Jeho zelené vlasy zářily díky slunečním paprskům, které procházely okenní tabulí, podpatky spadlé někde pod stolem a nohy mu jen tak visely ve vzduchu, nedosáhl s nimi na zem. Hrudník se mu zvedal a na oplátku zase klesal. Opravdu spal. 

Přišel jsem k němu blíž a jemně se nad něj nadehnul. Brýle byly ve stádiu, kdy se málem zlomily. Opatrně jsem mu je sundal a složil je na stůl. Začal se blížit čas, kdy žáci začali chodit do školy. I když už jsem dva, kdo ví o jeho identitě, je určitě důvod proč nám své tajemství neprozradil. „Ne...já se o lidi vlastně nezajímám" šeptl jsem si sám pro sebe a tašku jsem si hodil k lavici. Málem jsem si sedl ale něco ve mně zastavilo. 

„Sakra..." zanadával jsem si a vydal se k němu. Opatrně jsem ho dal do sedu a pak si ho vyhoupl na záda. Přešel jsem ke dveřím od třídy a rozhlédl jsem se po chodbě. Nikdo. Rychle jsem se rozešel k jeho kabinetu, naštěstí dveře do něj byly otevřené. Pomalu jsem tam s ním vklouzl a položil ho na pohovku, co tam měl. Zachumlal se do klubíčka a opět spokojeně oddechoval. Přistihl jsem se, že na něj koukám. No to ne, to byl omyl. Jen...nechal jsem to být. 

Vyšel jsem z kabinetu a potichu jsem zabouchl dveře. Stihl jsem to taktak, bo se zrovna zpoza rohu vyřítil Iida s Ochakou. Zaplul jsem do třídy a rovnou i do své lavice. Přemýšlel jsem. S učitelkou Izukem to bude ještě zábava.

-Zelí<3-