věnováno Lucik2002
Vzala jsem bobule pro mne a modré bobule pro Fexie a vydala se k řece Meduňce ve které žije. Dvakrát šplouchnout a jednou hvízdnout. Udělala jsem to a po chvíli se už z vody vynořila Fexie. "Tak plavem?" zeptala se. Usmála jsem se. Tohle říkala i na souši místo: tak jdem? "Jo, jen udělám to kouzlo." soustředila jsem se, řekla zaklínadlo a náhle se mi vytratil vzduch z plic. Skočila jsem šipku do vody, polkla jeden doušek a už jsem mohla zase dýchat.
"Už zase pozdě?" zasmála se Fexie. Z jejích úst vyšly jen bublinky, ale já jí rozuměla. Jen jsem se usmála a nechala se předběhnout. Náhle však Fexie zvážněla. "Musím ti něco ukázat" řekla a plavala po proudu směrem k jednomu temnému lesu. "Ale vždyť tam žijí temní a zkí vodní elfové!" zděsila jsem se. "To ano, ale já ti to stejně musím ukázat." řekla smutně Fexie. Ona cítila můj strach. Vodní elfové uměli vycítit emoce svých blízkých. Zaváhala jsem, ale nakonec jsem se vydala za ní.
V této části lesa ani řeky jsem nikdy nebyla. Všude rostly řasy a nežily tam ani žádné ryby. "Máme štěstí že jsi vzala ty bobule." zašeptala Fexie. Pochopila jsem že mám také šeptat a tak jsem se jí zeptala také šeptem. "A proč?" "Aby jsme je přesvědčily že jsme na jejich straně. Možná nás ale prozradí tvé zelené šaty." pohlédla na mě. "Vždyť můžu být zlá lesní elfka." odporovala jsem jí. "Asi máš pravdu." povzdechla si a otočila hlavu zpět dopředu. Připlavaly jsme k nějaké podvodní jeskyňce, která byla nahoře otevřená a my jsme mohly vystrčit hlavu z vody a pozorovat temné elfy při jejich běžném životě.
"Kdy ta válka proběhne?" zeptal se elf sedící napravo od nich. "Zítra ráno." odpověděla mu elfka nalevo. "Podzemní elfové by měli dorazit ještě dnes v noci." "Ostatní nebudou mít šanci. Je nás spousta a máme jeeště lepší armádu než minule." řekl elf a vstal. Rychle jsme se s Fexie ponořily pod hladinu a plavaly pryč. To bude válka? Ale jak můžemme vyhrát, když se podzemní a temní elfové spojí? Fexie zřejmě myslela na to samé, protože se na mě vyděšeně podívala.
Rozhodla jsem se že to svým rodičům neřeknu. Zaprvé jsem se s Fexie neměla scházet a zadruhé vůbec nemám chodit do temného lesa. Podívala jsem se na ní. Myslím si, že to je u ní stejné. Přesto jsem se jí zeptala: "Řekneme to rodičům?" Fexie zaváhala. "Ne, rodičům ne. Ale řeknu to naší náčelnici. Poprosím ji, aby to neříkala rodičům a je to. Někdo o té válce vědět musí." "Nejspíš máš pravdu. Udělám to samé." řekla jsem a vyplavala jsem na hladinu. Mé kouzlo bylo zrušeno a já mohla dýchat kyslík. Dala jsem Fexie modré bobule a rozloučila se s ní. Dala jsem si do pusy fialovou bobuli a rozkousla ji.
Šla jsem rovnou domů. Mám přece ještě spoustu času...
z pohledu Fexie
Přišla jsem domů a začala se zbavit se svou matkou. Řekla jsem jí, že jsem se byla podívat do údolí rybek, kde jsem nebyla už tak měsíc. Chtěla po mě abych jí vyprávěla jak to tam teď vypadá, tak jsem se vymluvila že jsem unavená a že si jdu lehnout. Pak teprv jsem si vzpomněla že jsem chtěla jít za náčelnicí. Teď už tam ale jít nemůžu! Mamka by mě nepustila, když jsem jí řekla že jsem unavená. No... snad to počká do zítra. Musí ...
--------------------------------------------------------------------------------------------
Ahoj! Tak tu mám druhou kapitolu! Toto už je opravdový příběh, takže se snad bude líbit a dáte votes. Pište komentáře!!! Díky.
Vaše misa2003
