3. světová válka:nová zbraň

Ošetřovna

Proberu se. Asi jsem na ošetřovně. Bolí mě kotník a hlava. Vedle mě sedí Daniel, koukal do blba, jak jinak. Zavrtím hlavou, konečně si mě všimnul. ,,Jsi v pořádku?" zeptá se mě ,,do teď jsem ti byla ukradená" odvětím mu pohrdavě a pokusím se, se posadit, což byla velká chyba. Do hlavy mi vletí ostrá bolest. Vyjeknu bolestí a lehnu si zpátky na postel. Pořád na mě blbě čumí, hodím po něm polštář.

,,Měla by ses vyspat" prohodí asi po pěti minutách ,,Nehraj si na chytrýho" procedím mezi zuby. Bolest hlavy je ještě nesnesitelnější než byla před tím. Mám sucho v krku.,,Dáš mi napít" zašeptám. Natáhne se pro flašku a podá mi ji. Takovéhle chovaní nečekala, ne po tom co jsem se takhle chovala, obvzlášť ne od něj. Nedůvěřivě se na něj podíval. Usměje se, další věc která je hodně divná. Potřepe rukou ve které má flašku s vodou, aby mě znovu upozornil. Vezmu si flašku a napiju se, pořád čekám že něco udělá.

Když nic nepřichází, začnou se mi klížit víčka a já je zavřu. Pomalu usínám.

Probouzím se až ráno. Tak ráda bych byla aby to byl jen sen, ale není. Daniel ještě spí. Hlava už tak nebolí. Rozhodnu se kouknout spíš na můj kotník. Je dost napuchlý a bolestivě ho svírají pouta. ,,Měla by si se dát do kupy hodně brzo, máš jenom jednodenní omluvenku" ozve se za mnou Daniel a já skoro vyletím z kůže otočím se na něj, v hlavě mi víří milióny otázek, ale vyjde jenom jedna: ,,Kde to sem?"