V zajetí Plasmodia

1. Část

Už nějakou chvíli byla tma a ticho. Tma, protože už byla hluboká noc, a ticho, protože nikdo nemluvil. To ale po chvilce porušila Sid: „Na co myslíš?" Měla z Adama polštář a snažila se skrýt únavu. „Na nic," zalhal Haďák. Sid to ale prokoukla: „Nelži." „Fajn, tak myslím na to, jak moc jsi skvělá," pokračoval ve lži. Na to Sid už nic nenamítala. Spíš jí zarazilo, že pod sebou pocítila pár nepravidelných nádechů. Vyděšená si sedla: „Jsi v pohodě?" „Jsem," odpověděl Adam celkem normálně, „Neměl bych být?" „Vždyť jsem to cítila. Divně jsi dýchal," vymlouvala mu jeho tvrzení Sid. Adam nechtěl Sid ještě víc vyděsit, proto jí jen ubezpečil: „To nic není, Ani. Občas se mi to stane. Nemusíš mít strach." Sid tím sice moc neuklidnil, ale neřešila to.

Po chvíli, když se Sid podívala na hodiny, usoudila: „Už asi půjdu. Ať zítra vstanu." „Nechoď, Ančoo," přemlouval jí a chytil jí kolem pasu, aby jí zabránil v pohybu. Sid si ale stála za svým: „Adame, já jsem po dnešku fakt unavená. Potřebuju spát." „Tak spi tady," navrhl jí. „To nejde," přemlouvala se teď Anča, i když jí nabídka lákala, „Nemám tu nic na ráno." Adam se ale svého cíle nevzdal: „To se nějak vyřeší." Anna chvíli přemýšlela. Nakonec ještě zeptala: „Nemůže se vrátit Alena?" „Ne, odjela na dva týdny pryč," odpověděl a dal Sid pusu. To zapříčinilo, že se Sid definitivně rozhodla zůstat. Vrátila mu víc než jen jednu pusu a na všechno úplně zapomněla.

Ráno se Adam vzbudil sám. Zmizely veškeré Aničky věci, i její kabelka, boty a kabát. Až potom mu došlo, že se mu hůř dýchá. Přesto si ale řekl, že musí vstát, že tam nemůže Aničku nechat.

Setkali se u hlavního vchodu. „V kolik jsi odcházela? Vůbec jsem tě neslyšel," eptal se, když prošli. Sid zpozorovala, že má Adam takový poloviční nepřítomný pohledy ale neřešila to. Hned mu odpověděla na otázku: „Asi v půl sedmý, potřebovala jsem ještě domů. A nechtěla jsem tě budit. Co nás dneska čeká?" začala nové téma. „Celková kontrola papírů, zásob, evidence mláďat, veterinární kontrola... Neboj, bude to zábava," pokusil se jí motivovat.

„Zábavu si teda představuju jinak," prohlásila Sid, když se poslední půlhodinu přehrabovali ve voňavých dárečcích svých svěřenců, „Proč že to děláme?" Adam se pousmál a odpověděl jí: „Protože součástí veterinárních preventivních testů je i rozbor stolice." „Ach jo, už se těším, až to budeme mít za sebou. Mám pocit, že vrhnu." Adam se opět jen pousmál a po chvilce prohlásil: „Tak hotovo." „Když jsem se v tom už tak krásně porochňala, tak to rovnou Anežce odnesu," nabídla se Sid, „Nevadí, když si skočím pro kafe?" Adam jen kývl hlavou, „Chceš taky?" Haďák chvilku přemýšlel. Nakonec její nabídku přijal: „Tak jo. Díky." Anča se jen usmála, sundala si gumové rukavice, umyla si ruce, vzala zkumavky se vzorky a vyšla ven, jen hned, jakmile zašla za roh, bylo slyšet: „Dobrý den, pane Hruško." „Dobrý den, Aničko," oplatil jí Josef pozdrav, „Je tam Adam?" Sid už nakonec jen odpověděla: „Jo, je, jen běžte. Pardón, ale já už musím jít."

Jakmile pak Hruška vešel do zázemí, chtěl si Haďák stoupnout a jít mu vstříc. To se ale úplně nevyvedlo. Adamovi se udělalo zle, až si znovu sedl na židli za ním.