Arabská Noc

(2)

Co jsi k čertu zač

Po dlouhé době výcvik byl skoro u konce. Stačilo mě už poslat na mou první misi kde jsem měla zkusit své dovednosti a psychiku jestli to zvládnu tak právo na ženskou bojovníci se uskuteční  a nebo jestli  ženy budou stále opovrhovany.
Večer jsem přemýšlela jak bude vypadat moje první mise a mě 17 narozeniny. Chystala jsem se jít spát ale z mého balkonu jsem uviděla černý pohyb. Běžela jsem tedy k balkonu a rozhlížela jsem se po tom.
Uviděla jsem černou postavu co lezla na střechu a pobité stráže kteří leželi popořadě na hradbách paláce. V rychlosti blesku jsem se převlekla do ohebného též černého převleku a vylezla na střechu. Viděla jsem tam toho  vetřelce který  stál zády přede mnou  tiše jsem se blížila k němu abych ho spacifikovala ale nevyšlo mi to cizinec hned jak mě zpozoroval tak na mě začal útočit a já se začala bránit, cizinec se mě tiše zeptal ,, co tu dělám?  všechny stráže jsem omráčil "
Neodpověděla jsem mu a raději jsem se nerozptilovala jeho mluvení a raději jsem bojovala.

Cizinec se mě pořád snažil srazit k zemi ale nevyšlo mu to, ale když řekl tuto větu ,, bojuješ jako malá holka" tak to mě vážně nakrklo a podkopla jsem mu nohy a dala na jeho hruď nohu a pyšně jsem řekla,, a kdo je teď malá holka "podle hlasu zřejmě poznal že jsem žena a taky to že jsem mu nakopala zadek.
Posměvavě řekl,, promiň holka" nechápala jsem a i když ležel na zemi tak mě vzal za nohu a vyměnili jsme si místa, takže já ležela na zemi a on byl nade-mnou chtěl mi sundat moji masku kterou jsem si dala bych kryla svojí identitu ale udělala jsem to dřív a sundala jsem mu masku první a viděla jsem muže s bílími  vlasi a  nádhernými černými oči, které se mu leskli za svitu měsíce.
Okouzleně jsem se ho zeptala,, co jsi k čertu zač? " byl tak blízko že  jsem viděla jak dýchá. Zčervenala jsem ale nešlo to vidět  jelikož byla tma,
Ani jsem nemrkla a ten muž byl pryč, zasneně jsem si vzdychla a vrátila jsem se do svého pokoje kde jsem si lehla do postele a docela rychle jsem usnula.

Druhý den jsem se vzbudila a moje vychovatelka mě vytáhla z postele  a jaksi jsem se teprve probírala že spánku ale když jsem se probrala byla jsem už oblečená a učesana. Vychovatelka na mě zakřičela,, Leilo! Honem nebo přijdeš pozdě na svojí oslavu narozenin! " zmateně jsem na ni koukala a klidně řekla,, ale paní vychovatelko  oslava začíná až v osm večer a teď je maximálně 6 hodin ráno nemusíte spěchat... "
Neodpověděla a znervozněně odkráčela.
Šla jsem na balkon a přehravala si včerejší událost, nemohla jsem přestat myslet na toho mladíka na střeše. Popadla jsem plátno a začala malovat chlapce kterého jsem viděla na střeše.
Přišel za mnou mladý, roztomilí muž
Který měl nádherné zrzavé rozcuchané vlasy a roztomilé modré velké oči.
Chvíli jsem na něj koukala a on promluvil,, vísosti sultan si vás žádá u královského stolu aby jste se zúčastnila snídaně. "
Když jsem si uvědomila že mě strýc volá tak jsem se zpamatovala a šla za svým strýcem k snídani. Moc jsme nemluvili a hned co jsem se nasnídala a šla jsem do stájí a vzala si svého strakatého hřebce, který  měl stydlivou povahu a bojového ducha.
Nasedla jsem na něj a jela se jen na chvíli jsem jela do města kde jsem viděla hladovějící děti  a rodiny bylo mi jich líto dala jsem rodinám nějaké peníze a dětem košík s jídlem. Bylo mi líto že jsem jim nemohla dát víc, ale bohužel jsem musela jet zpátky do paláce na oslavu mých narozenin.
Zajela jsem s koňem do stáje .
Bylo osm večer a já jsem se prevlekla do mých nejlepších šatů které jsem měla a vyrazila do slavnostní síně kde se konala moje oslava.