Love is a losing game

1

Jsem blbá. Blbá, blbá, blbá. A abych nezapomněla, jsem blbá. Vážně nechápu, proč sama sobě tohle dělám. Když jsem odcházela z bytu, říkala jsem si, že to bude v pohodě, že to zvládnu. Jenže jsem zapomněla, na svoji úzkost, která na sebe samozřejmě nenechala dlouho čekat. Teď tu stojím před barákem, který by mohl mít klidně dvacet pater a proklínám se, že jsem neřekla Pearl, aby na mě s ostatními počkali. Nechala jsem se od ní ukecat na tuhle party, kterou pořádá její kámoš, kterého jsem nikdy neviděla, ve svém bytě, a ještě jsem jí řekla, že dorazím později. Sama... Jasně, že jsem mohla jít s nimi, ale nemohla jsem vymyslet, co si vezmu na sebe. V ničem jsem se necítila hezky, takže jsem si vyzkoušela asi všechno, co jsem u sebe v šatníku našla, jenom abych si nakonec vybrala původní outfit.

Vstupní dveře se prudce otevřely a vyvalila se z nich skupinka mladých lidí. Není divu, takhle blízko školy se ani nedá čekat, že by tu bydleli lidé jiného věku. Zhluboka jsem se nadechla a rychle vklouzla dovnitř, než se dveře stihly zabouchnout. Už asi po sté jsem se ujistila, kam mám jít. Desáté patro, byt 32. Jako bys to už neznala nazpaměť, pokárala jsem se. Došla jsem k výtahu a čekala. Ozvalo se cinknutí a vyhrnula se další skupinka lidí. Nastoupila jsem, zmáčkla desáté patro a nechala se vyvézt nahoru. Výtah zastavil a já se začala rozhlížet po prázdné chodbě. To je divný. Ani nejsou slyšet žádné zvuky. Čekala jsem, že tady bude hluk, ale je tu ticho jako v hrobě. Vzala jsem do ruky telefon a vytočila Pearl. „April?" Ozvala se rozesmátá do sluchátka.

„Jo, to jsem já. Jsem tady, pojď mi otevřít."

„Jasně zlato. Někoho ti tam pošlu."

„Pearl ne. Pojď pro mě ty."

Fňukla jsem do telefonu, ale už jsem neslyšela, co odpověděla, protože za mnou někdo otevřel dveře a spolu s ním se ven dostala hlasitá hudba. Vešla jsem do bytu a rozhlédla se kolem. Bylo tu celkem dost lidí, ale aspoň si mě tu nikdo moc nevšimne. Musím najít Pearl.

Netrvalo mi to dlouho a objevila jsem ji stát i s ostatními na terase. Přikradla jsem se k ní a objala mě. „Ahoj zlato!" Zašveholila a mě bylo jasné, že už je navátá. Zasmála jsem se a vzala jí kelímek z rukou. Jeho obsah jsem do sebe nalila a hned jsem se cítila líp. Alkohol je jako lék. To jsem se naučila už dávno. Stačí mi pár loků a moje úzkost je pryč, což je taky účel. Proto jsem sem dneska šla. Abych se zbavila té otravné úzkosti, která mi už pomalu začíná lézt na nervy. Vzala jsem to pozvání od Pearl na dnešní akci jako znamení. Znamení, že se konečně musím dostat ven ze své bubliny a začít se zase trochu socializovat. Vždyť jsem April sakra. April, královna večírků. Aspoň to tak dřív bylo.

Přesně jak jsem čekala, alkohol začal působit zatím jen zlehka, ale i to málo stačilo abych se cítila líp. Vydala jsem se do kuchyně pro další drink. Popadla jsem vodku, ananasový džus a namíchala si lahodný nápoj do červeného kelímku. Ochutnala jsem a usoudila, že je tak akorát. Ne moc silný, ale zároveň je v něm chuť vodky hezky cítit. Miluju vodku.

Vrátila jsem se zpátky k Pearl. Bavila se s nějakými lidmi, mezi nimiž jsem poznávala jen Brook. Brook jsem poznala, stejně jako Pearl, první den na vysoké. Vlastně jsem se první setkala s Pearl, když jsme si vedle sebe sedly na přednášce z angličtiny. Zjistily jsme, že spolu máme hned několik předmětů a na jednom z nich jsme potkaly Brook. Daly jsme se s ní do řeči a teď jsme taková „trojka". Jenže Pearl tady zná mnohem více lidí než my. Vyrůstala kousek odtud, takže spousta jejích spolužáků ze střední školy šla právě sem na vysokou. Není to úplně od věci, protože nás Pearl se všemi ochotně seznamuje a nepřipadáme si tady s Brook jako outsideři bez přátel.

Dva kluky, kteří se s nimi bavili, mi Pearl začala ochotně představovat. Nebo spíš oni se mi začali ochotně představovat. Bratranci John a James.

„Neviděli jste někdo Daxtona?" Začal se kolem sebe rozhlížet John.

„Kdo je Daxton?" Zeptala jsem se.

„Ona je v jeho bytě a neví, kdo je Daxton, no to mě poser." Prohlásil James se smíchem.

Dobře, uznávám. Mohla jsem si zjistit, jak se jmenuje, ale nějak na to s holkama nepřišla řeč.

„Naposledy jsem ho viděla u fotbálku." Ozvala se Pearl a rozhlížela se. Pochybovala jsem ale, že ho zahlédne v takové změti lidí. „Daxton s Jamesem jsou o rok starší než my. Chodili o ročník výš na střední a byli to takoví ti oblíbení kluci. Ne, že by to byli namachrovaní děvkaři, ale mají oba takovou osobnost, že je prostě musíš mít ráda." Pošeptala mi Pearl do ucha.

Ještě nějakou dobu, jsme stáli na terase a povídali si. Omluvila jsem se a šla hledat záchod. Když jsem ho konečně našla, myslela jsem si, že už to nevydržím a počurám se. Alkohol má i svoje slabší stránky. Vběhla jsem na toaletu a zabouchla za sebou dveře. Vyčurala jsem se, umyla si ruce a zkontrolovala se v zrcadle. Vrátila jsem se na terasu, ale své kamarády jsem nikde neviděla. No super. Šla jsem se podívat do obýváku, kde jsem je našla spolu se spoustou dalších lidí pokřikovat něco kolem televize. Přiblížila jsem se k Brook a podívala se, na co se všichni koukají. Do gauče byli zaboření dva kluci a hráli nějakou střílečku. Moc jsem na ně neviděla přes všechny ty lidi.

„Proč jsou z té hry všichni tak unešení?" Zeptala jsem se Brook.

„Vůbec netuším." Zasmála se.

Potom, co hra skončila se lidi rozešli a udělali v obýváku prostor. Jeden z kluků z gauče se zvedl a šel se přivítat s našimi kluky.

Pearl se hned ujala slova a představila nás. „Daxtone, tohle je Brook a April."

Podal mi ruku, aby se představil a při tom doteku jsem pocítila něco co jsem už hodně dlouhou dobu necítila. Klid. Nevím, jak je to možné, ale jako by mnou projela vlna klidu. „Jsem Dax." Vytrhl mě z šoku jeho hlas. Přejela jsem pohledem od našich spojených rukou na jeho obličej. „April." Odpověděla jsem potichu. Zkoumavě jsem si ho prohlížela. Lesklé, pískově hnědé rozcuchané vlasy, světle modré oči, ostře řezaný nos a plné rty tvořili zajímavou kombinaci. Byl jen o pár čísel vyšší než já, ale nějak to na něm vypadalo dobře. Svalnaté ruce, a i přes tričko jsem viděla, že musí cvičit. Cítila jsem na sobě jeho pohled a bylo mi jasné, že mě zkoumá stejně, jako já jeho. Moji ruku pustil až ve chvíli, kdy na něj promluvil James a já jako bych se vrátila do reality. Zase byl všude kolem mě hluk a všichni ti lidé. Daxton s klukama někam odešel, ale ještě se za mnou otočil. Co to bylo? Cítil to taky? Nebo to je tím alkoholem? Jo, určitě je to tím alkoholem. Měla jsem ho už dost a dlouho jsem nepila.

Večer byl v plném proudu a s holkama jsme si šly zatancovat. Postupně se k nám přidávali další a další studenti až jsme se ztratili ve změti tančících těl. Objevili se u nás dokonce i kluci a skvěle jsme se bavili. Silná ruka mě odtáhla dál od přátel a na malou chvilku jsem se vyděsila. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem zjistila, komu ta paže patří. Stáli jsme s Daxtonem blízko u sebe a hleděli si vzájemně do očí. Má tak hezké oči. Jako obloha bez mraků. Přesně takhle modré jeho oči jsou. Nemohla jsem od nich odtrhnout pohled. Nátlakem davu jsme se dostali ještě blíž k sobě. Cítila jsem na obličeji jeho dech. Dýchal ztěžka. Pak jsme se políbili. Jenom tak jsme se políbili. A potom jsme se od sebe odtáhli a zmateně koukali jeden druhém do očí. Chvíli jsme tam jen tak stáli, zírali na sebe a nechápali, co se to právě stalo. Byla jsem úplně vyvedená z míry, když mi hrábl prsty do vlasů a přitáhl si mě zpátky k sobě. Naše rty na sebe lehce narazily a už podruhé jsme se políbili. Teď jsme ale už věděli, co děláme. Nebyl to omyl, jako při prvním polibku. Jeho rty byly měkké a líbal mě tak něžně, jako by se bál, že mě rozbije. Jeho ruka byla stále v mých vlasech a druhou mi položil kolem pasu, aby si mě přitáhl ještě blíž. Mé tělo spočinulo na jeho a naše bušící srdce se propojila do stejného rytmu. Cítila jsem v sobě tolik emocí až jsem se bála, že to nevydržím. Naše rty spolu vedly tichý rozhovor a já věděla, že na tohle jen tak nezapomenu. Před chvílí jsme se poznali a teď se líbáme. Jenže tenhle polibek. Tenhle zatracený polibek je ten nejlepší, nejsladší a plný takového množství nevyřčených slov, že můj mozek není schopen pobrat co se to děje. Když jsme se od sebe odtrhli, zvedl ruku a palcem mi přejel po spodním rtu. Dech se mi zadrhl v krku a pozorovala jsem ho. Sklouzl níž, vzal mě za ruku a táhl mě zpátky k našim kamarádům. „Sakra." Zaklel potichu, ale já ho slyšela. Slyšela jsem ho a věděla, že z toho je stejně hotovej jako já.