Dívka z policejní stanice

-1-

A je to tady zase...
Spoustu papírování s jedním malým nezákonným chováním. Fízlové už ze mě mají stavy bych řekla. Jsem tu minimálně jednou do měsíce, ale nikdy s ničím vážným. U toho se chytit nenechám.

„Zase ty? Sophie..." Protočil oči jeden z policistů. Můj oblíbený. Pokecáme spolu vždy, když tu jsem.

„Myslím, že už mojí občanku nepotřebuješ, že?" Zasmála jsem se.

„Umím Vaše rodné číslo nazpaměť Sophie, takže ne, ale děkuju." Řekl jeden ze svých super vtipů.

„Sundáš mi ty pouta, došla bych si pro kafe." Zívla jsem a podrbala se ve vlasech.

„Bohužel, nejde to." Řekl a dále se věnoval papírování. „Slečno Müllerová, budeme Vás muset zadržet..."

„Co?" Nadzvedla jsem obočí.

„Jste v podmínce a ještě jsme nezkontrolovali Vaší krev." Řekl a zvedl se.

„Jakože jsem si něco švihla? Vypadám snad jako fetka? Tahle pleť potřebuje extra péči. Kdybych brala tak asi nevypadám tak dobře ne!?" Zvýšila jsem hlas. No dobře, možná jsem trochu lhala. Občas jsem si dala čáru, nějakou tu pilulku a nebo si jen tak dala brko. Ale buďme upřímní. Tráva přece není droga ne?
Mezi tím co jsem přemýšlela, jestli jsem feťačka nebo ne, mě nějaká švestka odváděla, pro mě do zatím neobjevené části stanice.

„Hlavně v klidu." Řekl, otevřel železné dveře, já vklouzla dovnitř. Dveře se s malým bouhnutím zavřely. Zvuk otáčejícího klíče v zámku mě přesvědčil, že jsem se dostala do "vězení". Otočila jsem se, abych si místnost konečně prohlédla. Až teď jsem zjistila, že tu nejsem sama...