Čarodějky V Zemi Nezemi (Peter Pan FF)

začátek v roce 1753

Píše se rok 1753 . Když jsem si vyjela na svém koni po rozsáhlém lese . Les byl vysoký takže se tam dalo nádherně jezdit na koni . Moc jsem to tam neznala protože jsem se přistěhovala nedávno . Patřilo mi celé zdejší panství. Chvíli jsem jela po velké vyšlapané cestě ale pak jsem se rozhodla jet po malé cestičce která vedla daleko od velké cesty. Už jsem jela celkem dlouho , už jsem to chtěla otočit ale najednou jsem slyšela řev . Řev obrovského davu který vlekl malou přibližně 14-ti letou dívku v okovech k hranici a řvali na ní "do ohně s ní , s čarodějnicí!!" Dívka byla pomlácená , její sněhově bílé vlasy měla v malém rozkošném obličeji . Vypadalo to že se snaží sundat si ty pouta ale moc se jí to nedařilo. Přijela jsem k tomu davu a slušně se zeptala co to dělají té ubohé dívce . Rozčilený dav na mě vrhal své vražedné pohledy a jeden z nich na mě zavolal "není to jasné ? chceme upálit čarodějku !!" Jeho tón hlasu jakým mě , výše postavenou osobu probodával stejně jako pohledem , jsem nevydržela . Odemkla jsem dívce okovy pomocí mé magie a ona se na mě usmála a začala zabíjet. Vyvraždila všechny co jí chtěli upálit .( Můj kůň se mezitím splašil a i se mnou popoběhl o kus dál .) Žasla jsem nad jejími schopnostmi v boji stejně jako nad její schopností magie a také s jakou elegancí a nadšením ty lidi zabíjela. Úplně se mi až zatajil dech když zabíjela jednoho člověka za druhým , s úžasem jsem jí sledovala dokud nezabila i posledního člověka. Potom jsem k ní přijela a sesedla s koně. Ta dívka byla vyčerpaná . Nabídla jsem jí jestli se nechce na chvíli zabydlet u mě ve vedlejším městě. Dívka jen přikývla hlavou na souhlas . A já jsem si jí posadila před sebe na koně a zapálila mrtvé těla . Dívka se snažila celou cestu neusnout ale asi v půlce cesty jí ukolébal pomalí a lehký krok mého koně . Ani jsem se jí nedivila , před chvílí zabila asi 50 lidí. Než jsme přijeli k mému panství setřela jsem jí krev s tváře a zahojila jí rány které měla na rukou a nohou. Když jsme přijeli před obrovskou bránu hlídači otevřeli . Jeli jsme po vydlážděné cestě až k hlavním dveřím . Spící dívku jsem podala sluhovy a nařídila mu ať jí opatrně donese do mé komnaty. Pak jsem sesedla s koně a zavedla jej do stáje. Potom jsem klidným a tichým krokem došla až před svojí komnatu , potichu jsem otevřela dveře , dívka ještě spala. Připravila jsem jí šaty a sobě také. Bylo už celkem pozdě . Převlékla jsem se do noční košile a pořádně si rozčesala svoje dlouhé tmavé vlasy . Ulehla jsem na koberec kam jsem si předtím dala polštář a deku . Po chvilce jsem usla.

Ráno mě nevzbudil zpěv ptáčků nýbrž obrovská bouřka .  Nebyla jsem jediná kterou vzbudila bouřka , vzbudila se i malá čarodějka. Před tím než jsem jí stačila cokoliv říct se na mě podívala svímy chladně modrým pohledem . Celkem mě to vyděsilo , vypadalo to jako by mi četla myšlenky nebo něco takového . Ale místo toho abych tam zarazeně stála jsem jí podala šaty aby se oblékla ukázala jsem jí lavor s vodou aby ze sebe opláchla špínu. Pak jsem odešla za záclonu opodál a převlékla se do šatů které jsem měla přichystané . Když jsem se oblékala tak na mě dívka začala opatrně mluvit 

" ty jsi čarodějnice že?"

 "Ano" odpověděla jsem jako bych na to byla hrdá . 

"Kolik ti je a jak tě mám oslovovat ?" Zeptala se mě dívka zvídavě . 

"18 a jmenuji se Ketrin" odpověděla jsem .

 "A kolik je tobě ? " Zeptala jsem se na oplátku zase já .

 " Osmnáct ti není to poznám " řekla svím tenkým hladkém. 

"Mě je 238 a jmenuji se Maria" odpověděla chladně . Když to číslo dořekla zarazila jsem se , vypadala tak na 14 , to jí je tolik? Už jsem byla převlečená tak jsem vyšla z poza závěsu a sedla si na nejbližší křeslo. 

"Mě je 54" řekla jsem abych prolomila trapné ticho .
Celí den jsme si pak povídali a domluvili se že spolu bude nějakou dobu žít . Jenže druhý den byl obrovský hurikán takže jsme byli schované v podzemí v úkrytu. Když asi po 12-ti hodinách hurikán odletěl už jen pršelo , ale když jsme vyšli z úkrytu všechno bylo zničené obrovské panství bylo celé vzhůru nohama a celá vesnice taky , neměli jsme čas tu být protože přicházela zima a nestihli by jsme vše opravit. Nezbývalo nám nic jiného než odjet z města a usídlit se jinde.
Uběhlo již spousty a spousty let a my s malou čarodějkou Mariou jsme zůstali pořád spolu. Byly jsme jako sestry. Jenže ...
Píše se rok přibližně 2010 a Maria skouší jako obvikle ty své pokusy jenže... Něco je jinak a místo lektvaru se udělá portál a vtáhne nás obě dovnitř ...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

DOUFÁM ŽE SE VÁM PRVNÍ KAPITOLA LÍBILA JESTLI ANO BUDU RÁDA ZA KOMENTÁŘ A OMLOUVÁM SE JESTLI VÁM TO PŘIŠLO NUDNÉ ČI V NĚKTERÝCH PŘÍPADECH DRASTICKÉ ALE POTŘEBOVALA JSEM NĚJAK UVÉST PŘÍBĚH NA SPRÁVNOU ÚROVEŇ. DĚKUJI ŽE JSTE TOTO DOČETLI DO KONCE <3.