„Neodcházej!" (JUDYxNICOLAS)

(2) Sandy

Judy se tu noc moc nevyspala. Celou noc se jí obracel žaludek a když zrovna neměla pocit, že vyhodí žaludek, vzpomněla si na Nicka a rozvzlykala se. Strašně se bála mu přijít na oči. Přišla si nanejvýš trapně po tom co se jen tak sebrala a utekla. Ale nemohla jinak, když si vybavila ten pohled, oni dva nazí vedle sebe. Vždyť si z té noci skoro nic nepamatovala. Hlavně věděla, že takhle si svoje poprvé nepředstavovala.

Svůj telefon musela úplně odstavit. Z jednoho jediného důvodu. Od té doby co vylítla z hotelu, kde se spolu opili, se z Nicka stal prakticky stalker. Co pět minut jí zvonil telefon, ať už kvůli hovorům, nebo zprávám, kterými Nick opravdu neplýtval.

Když nastal všemi milovaný den pondělí, Judy zůstala doma, řekla si, že by se měla dát trochu do pucu. Když se ráno osprchovala a rozhodla se posnídat. Pak se ale podívala do lednice zjistila, že v ní nic není. S bolestným zavytím si uvědomila že pokud nechce umřít hlady, bude muset přežít trochu denního světla a jít nakoupit. Hodila na sebe černé legíny svoji nejmíň zářivou modrou mikinu s kapucí a svoje nejobyčejnější červené kecky. Vzala si klíče a šla. V kapse měla mobil a doufala, že to Nick už vzdal. Vzpomínka na Nicka jí na chvíli vzala dech z plic a tak se usilovně snažila myslet na cokoliv jiného. Bezúspěšně.

O 20 minut myšlenek o Nickovi později...

Když došla na zastávku autobusu, zjistila, že další jede už za tři minuty. Vytáhla peníze a zkontrolovala, že jich má dost. O chvíli později autobus skutečně přijel a Judy nastoupila dovnitř. Sedla si hned na první sedačku a zahleděla se z okna.  Projeli asi šest zastávek, když se Judy rozhodla postavit. Chytila se tyčky, aby nespadla, což, ale nebylo vůbec nutné v autobuse se za tu dobu nashromáždilo tolik lidí, že spadnout na zem, bylo asi nemožné.

Najednou slyšela jak někdo volá.„Judy!" ohlédla se. Na konci zástupu lidí úplně u předních dveří stál Nick volal na ni. Judy nevěděla na jaké zastávce zastavili, neřešila to vyskočila z autobusu jak nejrychleji to šlo a rozeběhla se pryč. Bohužel pro ni tohle byla jedna ze zastávek na kterých vystupovali skoro prakticky všichni a tak se Nick stačil prodrat ven. „Judy!No tak Judy stůj!" volal za ní Nick. Judy se dala do běhu, věděla však, že je Nick za ní. Prudce zahynula za roh a do někoho vrazila. „Au! Dávej pozor sakra!" nadávala ta sražená osoba.„Mo-oc se omlouvám, byla to nehoda." koktala Judy. „Jestli mi okamžitě nepomůžeš vstát tak se tady nehoda stane!"štěkla po ní dívka na zemi. Judy jí bez váhání podala ruku a vyzvedla jí do stoje. „Ještě jednou se omlouvám!" fňukla omluvně Judy.„To je v pořádku. Když mě pozveš do támhle té kavárny na kávu tak ti odpustím." Judy se pousmála a souhlasila.

Usadily se spolu do jednoho boxu. Teprve teď měla Judy možnost si svou společnici prohlédnout byla to kočka(Jako to zvíře!)Měla hnědou srst a modré oči. „Jsem Sandy a ty?" optala se jí ta holčina. „J-judy" potřásla jí rukou Judy.„Takže Judy, moc by mě zajímalo, proč si do mě tak neomaleně, meov, vrazila." zapředla Sandy. Judy se na ni odevzdaně podívala a začala vyprávět.

Ahoj snad se kapitola líbila.