„Neodcházej!" (JUDYxNICOLAS)

(1)

„Myslím si že vidím dvojitě, nebo je to trojitě?" rozesmál se hlasitě Nick. V ruce svíral už skoro poloprázdnou láhev od whiskey. Jeho společnice na tom nebyla o nic lépe ba naopak. „Řekni svýmu dvojčeti, že má naopak hlavu!" vyprskla Judy a malém vyklopila plnou skleničku wiskey, kterou ji Nick ochotně nalil.

Seděli spolu na odřených kovových křeslech. Rozhodli se sem jít oslavit volno co jim náčelník Vogo dal. Bylo to již delší dobu možná rok, co vyřešili svůj velkolepý případ a od té doby, se toho dělo čím dál tím míň. A když jim nebyla už třetím týdnem  přidělována žádná práce, rozhodli se že jim dají na nějakou dobu placené volno.

„Mrkvičko? Vždycky jsi měla v očích ty zlatý jiskry?" upřeně se na ni zahleděl Nick. „Hoří mi oči?!" vyjekla Judy a málem vyvrátila židli, na které seděla. „Ne, nehoří ti oči, ale vážně si byla vždycky tak pěkná Judy?" Judy se zachichotala a v podnapilém stavu lehce našpulila pusu.„Myslím že jsi nádherná." zašeptal a to už se přiblížil tak blízko, že se Judy málem dotýkaly čumáčky. Naklonil se ještě víc a byl to on kdo překonal tu vzdálenost. Polibek. Byl něžný a naléhavý. Nick zamumlal na barmana, aby jim našel nějaký pokoj, ale v opilosti si ani nevšiml, že mu místo peněz hodil celou peněženku. Barman je zavedl do pokoje 302 v motelu a zavřel za nimi dveře.

(Ráno)

Nick se pohodlně uvelebil na měkké posteli. Ještě víc sevřel v ruce plyšáka, o kterém ani nevěděl že ho má. Měl tak jemný kožíšek...Ale počkat, ty dlouhé uši mu něco připomínaly...Že by, ale ne, to je přece hloupost. Popravdě ze včerejších událostí měl celkem okno a ráno ho taky dostihla pořádná kocovina. Namáhavě otevřel oči a málem se zalkl vlastním jazykem. Ležela vedle něj Judy, to by ještě samo o sobě nebylo tak špatné, kdyby nebyla nahá. Ne že by se mu nelíbila, ale upřímně se bál co vše včera dělali.Judy se zavrtěla a několikrát zamrkala. Po chvíli otevřela oči, sice jí pár chvil trvalo, než se rozkoukala a pochopila situaci, ale pak nehorázně zrudla.

„Ni-cku, co jsme to provedli!" začala panikařit Judy.„Klid Mrkvičko, je to v pořádku, nikdo se to nedozví..." snažil se ji uklidnit Nick. A packou se podrbal se za uchem. „Ale to-...Já-...Ty-...uff..." Judy zabořila obličej do dlaní a rozvzlykala se. Nick se k ní hned vrhl a uvěznil ji ve své náruči. Konejšivě ji hladil po zádech. Judy se klepala v jeho obětí a uši měla stažené směrem dozadu. Judy bylo v jeho náručí dobře, ale zároveň jí v podbřišku létali motýlci, jak se o ni otíral svým tělem. V srdci cítila, že to už nikdy nebude stejné. Přišla o jejich přátelství jen kvůli jedné noci. Věděla že déle už tu nevydrží, vymanila se z Nickova náručí popadla své šaty, které našla ležet u dveří, v rychlosti si je přetáhla přes hlavu a boso vyběhla ven. Slyšela je jak za ní Nick volá:

„Judy!"
„Mrkvičko!"
„Vrať se!"

Doufám že se kapitola líbila, další vyjde někdy dnes.