Childe POV :
Když jsem byl malý rodiče si mysleli že je se mnou něco špatně, a tak mě jako malého poslali do fatui s myšlenkou že mi to pomůže. No... nejlepší nápad to nebyl, ale od té doby už jsem v fatui vyrůstal. Do teď jsem v fatui jako 11 harbinger.
Jednoho rána jsem se probudil a šel si udělat snídani. Po té jsem zavolal na teucera, mého mladšího bratra s kterým jsem bydlel od té doby co rodiče umřeli.
"Teucere! Snídaně". Teucer se mi neozíval zpátky a ani neseděl u stolu tešící se na snídani. Přišlo mi to divné tak jsem se šel podívat do jeho pokoje. Hned jak jsem otevřel dveře do jeho pokoje zeptal jsem se "Teucere proč ještě nejsi u stolu?". V tom jsem se zarazil a všiml si že teucer není v jeho pokoji. Začal jsem ho hledat po celém domě, ale nikde nebyl. Tak jsem se rychle najedl oblékl se a vyrazil jsem se hledat Teucera. Hodně mi na něm záleželo a bál jsem se o něj. Hledal jsem ho po celém Liyue. Už jsem si myslel že ho nenajdu, ale v tom jsem viděl pana Zhongliho držející za ruku Teucera. Vedl ho pan Zhongli zpátky ke mě domů. Okamžitě jsem za Teucerem přiběhl a zeptal se ho "Teucere, co tady děláš ?". Teucer mi odpověděl že šel za kamarádem ale ztratil se. "bál jsem se o tebe Teucere!". Teucer se mi omluvil. Hned potom jsem musel poděkovat panu Zhonglimu. Což jsem udělal. " Moc vám děkuju pane Zhongli". Zhongli se na mě usmál a mě začalo Bušet srdce. " Co je to za pocit" řekl jsem si v hlavě. Usmál jsem se na pana Zhongliho zpátky a odešel s Teucerem domů. Druhý den jsem si vyšel na procházku do Liyue když Teucer ještě spal. Uviděl jsem pana Zhongliho, ale byla s ním Lumine. Klesl mi úsměv na obličeji. V hlavě jsem si říkal " Co to je za pocit ?, já.. žárlím?".Chtěl jsem jít za panem Zhonglim ale byla s ním Lumine a zvláštně mi to vadilo. Tak jsem se otočil a šel jsem zpátky domů. Najednou jsem ale cítil něčí ruku na mém rameni. Zastavil jsem se. Někdo na mě promluvil " Childe, děje se něco ?". Znervózněl jsem a otočil jsem se. Uviděl jsem... pana Zhongliho. " jasně, všechno v pohodě". Nervózně jsem se na něj usmál. " nechceš jít se mnou a s Lumine na procházku ?" Řekl pan Zhongli. "Klidně" odpověděl jsme mu a šli jsme. Cestou si pan Zhongli a Lumine povídali. Já jenom přemýšlel. V hlavě jsem si říkal " jestli na Lumine žárlím protože je s panem Zhonglim častěji než já znamenalo by to snad že pro pana Zhongliho mám pocity?". Viděl jsem pana Zhongliho a Lumine jak se společně smějou, a abych pravdu řekl vůbec se mi to nelíbilo. Věděl jsem moc dobře že to s tím žárlením přehráním. Chtěl jsem přestat ale nešlo to. Chodili jsme pořád okolo Liyue a povídali si. Po nějaké době už musela jít Lumine domů. Zůstal jsem tam jenom s panem Zhonglim. Šli jsme si po dlouhé době chození sednout na lavičku. Panu Zhonglimu už se chtělo spát. Přesto se mnou zůstal a povídali jsme si. Po nějaké době povídání si pan Zhongli zívnul a položil hlavu na moje rameno. A měl jsem znovu ten pocit jako poprvé. Bušelo mi srdce. Usnul mi na rameni. Po nějaké době jsem pana Zhongliho zavedl ke mě domů jelikož byl ospalý a jeho dům byl daleko. Uložil jsem ho do mé postele. Já jsem šel uložit Teucera který jsem si uvědomil že byl celou tu dobu sám doma. Nakonec mi Teucer řekl že šel za Beidou a že ho Beidou pohlídala. Oddechl jsem si a šel si lehnout na zem s peřinou a s polštářem který jsem ukradl Teucerovi. Ráno jsem se probudil a viděl jsem pana Zhongliho sedět na posteli. " dobré ráno" řekl jsem panu Zhonglimu. Pan Zhongli mi taky řekl dobré ráno. Zeptal se mě co dělá u mě doma, a tak jsem mu řekl co se stalo. Poděkoval mi.
!DRUHÝ DÍL JE NÁM MÉM ÚČTĚ!
Doufám že se vám první díl líbil a děkuju za čtení tohohle příběhu. Nabíhej na můj účet pro druhý díl💙🧡
