Jen kamarádi? Nebo...

s2 d3

Pohled Dominika

Vyšel jsem z kina. Už byla tma a cestu osvětlovaly lampy. Okamžitě jsem nasedl do auta a jel domů. Do očí se mi nahrnuli slzy. Marně jsem se je pokoušel zatlačit zpět. To už se mi ale valily dolů po tvářích. Oči a tváře mi zrudly.

Jednou rukou jsem držel volant a tou druhou si otíral slzy pomocí rukávu mikiny. Vždy když jsem jednu slzu utřel, přivalila se další. Šlápl jsem na plyn a projel všechny křižovatky na červenou. Silnice byly naštěstí téměř prázdné, tak jsem neváhal a ještě přidal.

Netrvalo dlouho a za mnou už jela policie. "To si děláš prdel ne?!" Zakřičel jsem a ještě zrychlil. Doufal jsem, že je setřásnu, ale tak se nestalo. Pořád za mnou jeli. Po několika minutách honičky mě dostali.

"Vystupte si z auta." Řekl klidným, ale přesto vážným hlasem policista. Byl silnější postavy, o něco vyšší než já, měl plnovous a vypadal vcelku mladě i přes jeho plešatou hlavu. Šel z něj strach. V klídku si stál vedle dveří mého auta.

Po chvíli rozmýšlení jsem vystoupil. Už mi vše stejně bylo jedno. "Víte kolik jste jel?" "..." "Můžu vidět vaše doklady, pane?" Zase jsem mlčel a sáhl do auta pro papíry. Policista je zkouknul a mlaskl. "No, pane...budete muset nadýchat. A když vidím ty vaše zarudlý oči, tak si vás zkontrolujeme i na drogy."

Ruce mi spoutal za zády. Stejně jsem celou dobu mlčel. "Tohle mi ještě tak scházelo." Řekl jsem si sám pro sebe když mi měřil promile. Samozřejmě se tam nic neobjevilo. Hned poté mu zkontroloval, zda jsem si něco nevzal. Zase ale nic nenašel. Pouta mi sundal.

"Máte štěstí, odjedete pouze s pokutou. Ta v žádném případě nebude malá." Po několika minutách vyřizování věcí jsem sáhl pro peněženku. "Kurva..." Zašeptal jsem.

"Prosím?" Zeptal se polda a naklonil se blíže. "Nemám dost peněz...nešlo by to kartou?" Pousmál jsem se, ale za tím úšklebkem jsem schovával to, jak jsem byl nasranej. Jak se mi tohle sakra mohlo stát?

"Bohužel, nešlo. Budete muset jet s námi na stanici, tam to vyřešíme." Povzdechl jsem si a kývl na souhlas. Šel jsem ke svému autu, otevřel dveře a- "S námi." No to si děláš prdel ne? To tady mám to auto jakože nechat? Uprostřed města? Stanice je bůhví jak daleko a je už po půlnoci. Jak se sem jako kurva dostanu?!

Opět jsem si povzdechl. Popadl jsem doklady, peněženku, telefon a klíče od auta. Přišel jsem k policejnímu autu. Za volantem seděl mladý pán. Měl černé krátké vlasy a vousy. Netrpělivě čekal a něco si pro sebe mumlal. Nastoupil jsem dozadu a za chvíli se jelo.

Na stanici jsme vše vyřešili a mohl jsem konečně domů.

"No tak to počkat...já nemám auto." Nehybně jsem stál na místě a přemýšlel co se bude dít. No. Nic. Nic se nedělo. Nahlas jsem si povzdechl a odemkl telefon. "1:24? Komu mám zavolat v takovou dobu?" V tu ránu jsem se zarazil. Na tapetě jsem měl sebe jak se objímám s Matyášem. Vybavily se mi ty momenty s ním. Nemohl jsem uvěřit že už to je tak dlouho co jsme se opravdu bavili.

"Můžu to zkusit..." Vytočil jsem MaTTema. "Zvedni to. Zvedni to. Prosím..." Jestli to nezvedne on, tak už nikdo a v tom případě budu muset jít pěšky. Jenže je to dálka. Tak sebou mrsknu někam na lavičku a budu holt jak bezďák...

"Dominiku?" Hned jak jsem slyšel jeho jemný hlas, rozzářily se mi oči a srdce mi poskočilo. "Tohle bude znít divně...ale- no...kde začít..." Ospale z něj vypadlo: "Domi tak už to vyklop."

Jak mi to právě řekl? "Mohl bys pro mě přijet?" Přemlouval jsem ho a přemlouval, až nakonec povolil. Během půl hodiny tu byl.

"Tak si nastup prosimtě..."

_______________________________________

Holy shit. Nene. Já vydala další kapitolu?! Tyvole já se tenhle týden normálně překonávám.

Vím, že jsem slibovala, že tahle kapitola bude víc "spicy", ale už mi přijde dost dlouhá. Tak si to necháme na další díl. 🤭