Mafiánův Krumpáč

1. den

Byla už tma a já jsem šla ze školy, procházela jsem kolem té tajemné zahrady, které se všichni bojí. Patří prý jednomu 60 letému muži, povídá se, že je to mafián. Proto se té zahrady všichni bojí. Říká se dokonce, že tam má hodně krumpáčů, o co tu jde? To jdu teď zjistit.
Panebože! Narazila jsem na jeden krumpáč, sakra. Nenápadně jsem ho obešla, snad si mě nevšiml.
Jdu dál, mám úplně sedřené nohy, nikdo o tu zahradu nepečuje.
Slyším kroky.. Krčím se radši v trávě, opatrně vykouknu.
To je on! Ten koho se všichni bojí. Spatřil mě! Pokusím se toho ježka vzít do rukou, ale nejde to, strašně to bolí, nevím proč.
Jdu dál, narazím na tři krumpáče ležící na zemi. Je tohle nějaká past? Nejsem si jistá.
Vidím dům. Přibližuji se k němu a náhle...
...to je on. Ten muž, malý, tlustý, pivní břicho, strniště na bradě...
... ihned vím, že jsem zamilovaná!
"Co tady, sakra, děláš?" mluví na mě s pusou narvanou nějakým jídlem a já na něj jen zírám, jokoby mi říkal, že mě miluje. Kéž by. "No... Šla jsem kolem a zajímalo mě, proč se téhle zahrady a vás všichni bojí." říkam, trochu se mi klepe hlas.
"A zjistila jsi to?" drobky mu padají z pusy.
"No, všechny ty krumpáče.. Proč?" ptám se.
"A proč ne?" ptá se trochu naštvaně.
"Je to fakt strašidelné." ohlédnu se za sebe se strachem, že zahlédnu nějaký krumpáč, ale s ním jsem snad v bezpečí.
"Mám je místo hlídacích psů." je opravdu chytrý.
"Ale co tu hlídají?" jsem hodně zvědavá, co mi na to řekne.
"No přece můj dům, aby mi někdo něco neukradl. Sakra, holka seš blbá?" miluju, když na mě takhle mluví. Myslím si že něco skrývá.
"Vážně? Tolik krumpáčů jenom kvůli tomu?"
"Jo, o co ti jde?" nevydržím to a zeptám se: "Jakto, že jsi tak krásný?"
"Ty seš fakt divná. Jdi domů za rodičema nebo něco takovýho. A jako fakt nevim, proč mi tykáš." myslím, že se stydí mě pozvat domů. Zkusím ho popostrčit.
"Je tu trochu zima. Je u tebe teplo?"
"Hele já fakt nevim, jestli seš pitomá nebo jako sfetovaná, ale jdi domů."
hodně se stydí.
"A nemohla bych zůstat u tebe?" zeptám se s úsměvem.
"Ty seš asi úplne blbá, jdi pryč!" zavřel za sebou dveře.
Jsem už docela unavená, a tak se rozhodnu, že se půjdu vyspat a zítra ho navštívím.
Přišla jsem domů, byly 3 hodiny ráno. Dala jsem si housku s Lučinou a najednou někdo zazvoní. Hrozně jsem se lekla, a zároveň jsem byla šťastná. Myslela jsem si, že to je ten mafián, že mě sledoval až domů.
Plná očekávání jsem otevřela dveře a v šoku jsem zůstala stát. Tohle jsem vážně nečekala.
Ve dveřích stál můj opilý otec. Byla jsem zklamaná.
Po tom co jsem otce uložila do postele jsem si šla také lehnout. Chtělo se mi spát, ale nemohla jsem přestat myslet na toho muže. Představovala jsem si naši budoucnost. Jak bychom oba žili v "krumpáčovém domě", měli bychom 10 dětí, které by vypadali přesněji jako on. Pivní bříško, strniště na bradě... Ach, byla by to krásná budoucnost.