Mafiánův Krumpáč

3. den

Probudili mě něčí kroky. A pak jsem si vzpomněla, co se včera stalo. Umřela jsem. No tak asi ne, no.
Přichází ten muž. Říkam mu: "Mami?"
Muž se dívá zmateně.
"Jak to víš, že jsem tvoje máma?"
Vytřeštím na něho oči. 
"Cože?" zeptám se.
"No, hele, já jsem prostě nemohla mít dítě, byla jsem moc mladá. A tak jsem tvého tátu opustila. Byla jsem bylo to strašné." byla jsem velice zmatená. Mám být šťastná, že mám znovu matku nebo smutná, že se ten koho jsem k zbláznění milovala se změnil v mojí mámu.
"Co? C-cože? A jak to, že jsi chlap?" zajímalo mě.
"A proč bych nebyl?" ted tomu moc nerozumím.
"Protoze jsi moje máma." řekla jsem.
"Ale já nejsem tvoje máma." tak teď už to vůbec nechápu.
"No a co seš teda?" zeptala jsem se.
"No já jsem tvůj otec."
"Ne, můj otec je doma." odporuji mu.
"Ne, ten kdo je doma, je tvoje máma. "
"Hahah, byl to prank!!! Ve skutečnosti jsem zajíc se tréma ušima, kterej sedí na větvi se čtyřmi saláty!!! Hahaha" smál se a objevili se tam kamery.
A já jsem znovu zemřela.
Aha tak ne.. Byl to omyl.