O Autorce jménem Ema která chce psát o něčem jiném ale pak se to všechno změní bude mít noční můry a žena která ji pronásleduje bude její noční můra říká si totiž Marianne.
Když dořekl tak jsem šla napřed a připravila jsem si tužku na psaní sedla jsem si. Moje myšlenka zněla; to bude zase blázinec... Jen Ema do myslela a už z dálky slyšela hlasy lidí "(fanoušků)" jak se blíží. A když je uviděla tak se postavily do řady s šli jedno po druhé nadechla jsem se a šla jsem do toho. První řadě přišla taková polo štíhlá brunetka s francouzským copem měla světle zelené oči a na sobě měla dlouhé kalhoty tričko s nápisem jsme tu všichni pro tebe a malýho medvídka přišla ke mě blíž a podala mi knížku EMA",, AHOJ PRO KOHO TO BUDE? Řekla jsem a podívala jsem se jí do očí. "PRO MOJI PŘÍTELKYNI" řekla a pousmála se a čekala na můj podpis tak jsem jenom kývla a podepsala ona byla nadšená "MOC DĚKUJI EMO BUDE MOC NADŠENÁ" poskakovala tam a ještě jednou poděkovala a odešla natěčena bez sebe. Já jsem nic neřekla jenom kývla hlavou a usmívala. Potom přišel černoch měl kudrnatý vlasy byl docela vymakaný a byl vysoký já jsem se na něj podívala a trochu mě to zaskočilo "PÁNI VY JSTE TEDA OBR HM.... TAK PRO KOHO TO BUDE?" řekla Ema a čekala na jeho odpověď on položil tři knížky a řekl "PRO MOJI RODINU" Ema; "AHA" TAK TO JE MOC MILÉ Usmála jsem se na něj s on my úsměv oplatil "A JAK PAK SE MÁTE? EMA; TAK ALE DE TO, ALE MOC PRÁCEA JSEM PŘITÍŽENA. Řekla jsem ironicky a on jen se usmál a odešel. A z dálky řekl NASHLEDANOU A MOC DĚKUJI EMO EMA; VÁM TAKY. A odešel. Ale pak přišel někdo koho moc dobře znám ale nevnímala jsem. Takže jsem úplně nevěděla kdo to je protože jsem se upřeně dívala do knihy a pak jsem řekla TAK PRO KOHO TO BUDE? PRO MOJI MATKU odpověděla AHA VY JI CHCETE UDĚLAT RADOST ŽE ANO? pak se na mě vyděšením výrazem podívala a řekla; Emo musíš psát dál musíš psát dál prosím Ema; ne! tohle je konec Marianno. Marianna; ne to nesmí být konec prosím nee musíš psát dál Emo moje máma ty knížky čte pořád dokola, je vnimi posedlá. Ema;.tak to je dobře ne? Pokud má ráda moje knížky a čte je pořád dokola tak se jí budou líbit i jiné. Marianna: ne ne ty nechápeš Emo, ona je posedlá tymhle tím plete si mě s Marianne a mluví furt pořád dokola něco všemu já nerozumím to ale není nejhorší já když spím tak tam pořád stojí u těch dveří třeba i 2 hodiny ale nic nedělá jen tam tak bez hybně sedí a kouká na mě a já nemůžu osnout je to hrůza pořád o tobe mluví. Mám ti říct že máš za ní přijet musíš za ní jet Ema; ehm nevim proč bych měla za ní jezdit Marianna; musíš za ní jet prosím Emo jinak mi nedá pokoj a budu příště na řadě Nevěděla jsem co na to říct fronta byla až venku tak jsem jí uklidnila Ema; tak dobře já za ní pojedu teda, řekla jsem. Marianna; děkuji Emo moc A ještě něco.. Najednou položila pytlíček přesně tak jak jsem to napsala do knihy Ema; ehmm?? Co to je? Marianna; tak to otevři dělej. Prý to to mám dát Tak jsem to pomalu otevřela a bylo to to co si myslím byly to zuby a vlasy přesně jako z mojí knížky lekla jsem se a ustoupila jsem dal od toho Ema; fuj!co to sakra je? Marianna; to je pro tebe a začala se smát pak přišla ochranka pro ni ale nechtěla aby na ni sahali tak se chtěla bránit ale moc si tím nepomáhala Marianna; nech te mě být!!!! Křičela a ten její křik a strach se o de mě zdalil co nejdál a byl konec já byla jak skřikovana Ema; tak to pro dnešek zabalíme Lidi z toho moc nebyli natceni někteři byli z toho zklamání a když všichni odešli tak jsem si sedla a přemýšlela co se ti dneska událo Jste pořádku Emo? Ema; asi ano
Kapitola příště...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
