Marianne

Kapitola 3 - Podivní autobus

Byla jsem celá vyděšená a zmatená co se to stalo? Bylo to vůbec skutečné nebo se to odehrává jenom  mé hlavě? Co tím Marianna myslela abych za ní přijela nebo ji dostane?  Přemýšlela jsem chvíli nad tím ale pak jsem to vzdala a nechala plavat.  Sbalila jsem si věci a šla. Najednou na mě někdo sáhl, což jsem se trošku lekla byla to moje asistentka dalo by se říci chtěla jenom práci tak jsem jí vzala aby mi dělala asistentku neboli nějakou "průzkumníci"" (pomocníka)" Jménem Kamila.
Kamila; Ahoj Emo tak co? Jak to dopadlo? Musela jsem zařídit nějaké souřadnice ale moje výsledky jsou marné totálně marné
Ema neřekla ani slovo a šla dál
Kamila; co se děje? Ty semnou nemluvíš nebo co? Tak promiň.
Potřebovala bys sis odpočinout!
Ema; asi bych měla mám toho plné zuby a za pár dní odjíždím odtud a budu dělat jiné věci chtějí abych jim pomáhala vymyslet příběhy pro charitu.
Kamila; cože??! Ale to nemůžeš já myslela že si zajdeme někam a že... Že... To znamená že mě chceš vyhodit z práce? Neee!!! To snad neuděláš? Mám tě ráda a zvykla jsem si na tebe tohle mi dělat nesmíš prosííím! Emo udělám cokoliv klidně dam za tebe život, jenom pak nevím kam jinam jít a kde si najdu tak úžasnou kamarádku jako jsi ty.....
Ema jsi to chvíli rozmýšlela ale pak nakonec s tím souhlasila
Ema; tak dobře neodejdu nikam
Kamila; děkuji Emo, jsi fakt skvělí člověk na kterého se mohu vždycky spolehnout.
Ema; jj
Šli jsme do uličky směrem k baru a sedli jsme si tam. Mezitím než přišel číšník tak Kamila si šla odskočit. Za 5 minut přišel číšník a ptal se nás co si přejeme ale já řekla že zatím ještě nic že si  vy bereme, jak jsem tam tak seděla tak jsem měla divní pocit záměnou seděl chlápek vím tom protože když jsme přišli tak tam seděl a četl noviny. Pomalu jsem se otočila zády a pořád četl noviny a ani se nehýbal tak jsem to nechala být a koukala jsem se z okna ven viděla jsem přijíždět autobus kterej chytil semafor a chvíli tam čekal byl to školní autobus s dětma ale někoho jsem si šimla ta žena která mě pozoruje v noci a ve snech seděla na zadních sedadle a koukala se přímo na mě já jsem se koukala pryč a myslela že to přejde tak jsem se podívala zpátky na okno a ta žena tam stále byla a ukazovala na mě a ukazovala a pak vytáhla ten pytlík jako v té knize a taky jak Marianna mi dala ten pytlíček a pak jsem si zapomněla na její slova

Marianna; musíš za ní přijet chce abys za ní přijela chce tě vidět prosím přijet za ní nebo budu na řadě já
Pak jsem se zapamatovala a fackovala jsem se už toho nech Emo není to  skutečné odehrává se to v tvé hlavě. Pak jsem se podívala zpátky na okno a autobus tam nebyl pak jsem se podívala na mobil kolik je hodin bylo málo něco před půlou a pět minut teď už šest a Kamila nikde Ema; tak kde je? Už je tam asi 15 minut? Asi ano
Pak už mě to nedalo a šla jsem se podívat jestli je pořádku Ema; Kamilo? Jsi pořádku? Kupudivu se ozvala Kamila; jsem pohodě za chvilku přijdu mám průjem
Ema; aha já jsem myslela že se něco stalo
Kamila; ne nic se nedejě Emo
Ema; díky bohu že se nic neděje
Uvolnila jsem se a vyšla jsem že záchoda si zase sednout na místo tak jsem se podívala na okno a zase tam byl autobus ten školní to bylo divní a slyšela jsem zase hlasy v hlavě Marianny slova musíš za ní přijet ona tě chce vidět musíš za ní přijet nebo budu na řadě a opakovalo se to pořád a pořád a čím dál tím víc hlasitěji začala mě z toho bolet hlava tak jsem se za ní chytala protože to se nedalo vydržet než jsem vykřikla tak jsem pak slyšela poslední slovo pomoc mi prosím!  Ema; tak už dost!!! všichni se na mě podívali divně a já koukala všude kolem a bylo vše zase normálu ten autobus nikde ani ty hlasy nic tak jsem se uklidnila a za pár minut přišla Kamila a sedla jsi
Kamila; je všechno pohodě Emo? Vypadáš jako bys viděla ducha.
Ema; taky že viděla jinak jsem pohodě
Kamila se jenom zasmála tomu vzala jsi nápojový lístek a dívala se
Kamila; hahaha tak to jsi mě dostala Emo fakt dobrý fór
Ema neřekla ani slovo s taky jsi vzala nápojový lístek a podívala se co mají
Pak přišel číšník
Číšník; tak co to bude dámy?
Zeptal se s úsměvem
Ema; já jsi dám celou láhev vodky
Kamila; já si dám asi limonádu
Číšník; dobře hned přijdu
Řekl a odešel za pult
Ani jedna jsme nic neřekli dokud nepřišel číšník když přišel dal nám to na stůl
Číšník; přeji pěkný zbytek dne
Kamila a Ema; vám taky a děkujeme
Číšník; nemáte za co.
A zase odešel na pult
Já jsem otevřela láhev a pila jsem to z flašky jak vyšitá chtěla jsem dostat ze sebe to co se tu děje nic víc
Kamila; nepiju jak šílená nebo ti bude blbé
Ema; já to přežijí já už piju od svých 15 let tak jsem na to zvyklá
Kamila aha
Když jsem to do pila tak jsem se chystala odejít
Ema; ta já asi půjdu si domů lehnout jsem celkem unavená a utahaná
Kamila; dobře a nechceš hodit domu?
Ema; to bys pro mě udělala?
Kamila; klidně mě to nevadí
Tak jsme odešli k jejímu autu a odvezla mě až domů.

Kapitola příště.... Věci jsem si vymyslela a snažila jsem se no a docela mě to baví tak snad i tak se to bude líbit ☺️