P jako Prokrastinace

Nová práce

Poprvé jsem šel do nové práce. Bohužel to nebylo to, co jsem očekával. Nejsem nikdo speciální, nemám školy, nemám miliony. Jsem obyčejný chlap, který v téhle době nemůže najít práci. Moje poslední pracovní pozice bohužel už neexistuje, protože daný podnik zkrachoval. Takže sem byl docela rád že jsem po delší době našel práci. Nebyla to práce, kterou bych zrovna miloval, ale byly to peníze.

Když jsem se procházel ulicemi našel sem letáček, na kterém stálo, že na blízké benzínce hledají někoho na noční směnu. Letáček vypadal docela staře. Papír byl zežloutlý, rohy potrhané a skvrny od vody. V té době jsem si z toho nic nedělal, byla to práce a říkal jsem si, že bych se nedivil, pokud by ta pozice nebyla obsazená, přece jenom noc na benzínce není úplně bezpečná, ale myslel jsem si, že to bude furt bezpečnější než hlídání nočního klubu. Hned poté co jsem dorazil domu, zavolal jsem na to číslo. Z telefonu se ozval starý a strašidelný muž: „Prosím? Voláte kvůli tomu místu?" řekl. „Ano, volá..." ani jsem nestihl doříct větu a již mě tento neznámý hlas přerušil: „Dobrá, práce je Vaše. Dostavte se dnes v osm večer, pokud se nebudete moci dostavit dnes, již nevolejte, místo pro Vás bude nedostupné." Po dokončení této věci neznámý muž zavěsil. Nevěděl sem co dělat. Byl jsem strašně nervózní. Nikdy jsem neměl divnější a strašidelnější rozhovor než tenhle, ale tohle furt nebyla ta nejdivnější věc, co se ten den stala. Jak už jsem zmínil, neměl sem práci, takže sem měl dost času a nutně sem začínal potřebovat peníze. Jediná možnost byla přijít. Celý zbytek dne jsem přemýšlel, co mělo znamenat to, že pokud nepřijdu dnes, tak ta práce už nebude dostupná. Měl ještě další zájemce? Proč si vybral zrovna mě? Nic jsem mu o mě neřekl, teda spíš jsem to ani nestihl. Celé to bylo divné, ale i přes to jsem se vydal na cestu.

Když jsem dorazil na místo, viděl jsem obyčejnou starou benzínovou pumpu. Zvenku na ní nebylo nic divného. Vypadala staře, sem a tam měla nějakou oděrku, opadanou barvu a blikající venkovní světla. Nebylo to pro mě nic nového, viděl jsem mnohem horší. Co mě překvapilo, byla tma, která se hrnula ze zavřených dveří. „Copak tu nikdo není?" řekl jsem si. Pomalu jsem se blížil ke dveřím, nevěděl jsem, jestli se nemám otočit a jít zpátky domů, ale nedostatek peněz mě donutil jít dál. Došel jsem ke dveřím, dveře se otevřeli a zazněl zvonek, „AAAA!" zařval jsem. Z toho napětí mě vyděsily obyčejné dveře na senzor. Začal jsem se smát sám sobě až mi začali téct slzy. Vešel jsem do té tmy, přičemž jsem se stále smál a mezi nádechy se mi povedlo položit otázku: „Je tu někdo?" Žádná odpověď. Pomalu jsem postupoval tmavým obchodem až ke kase. Stále nikdo, nevěděl sem co dělat. To to tu nechala přechozí směna bez toho, aby mi předala klíče, vědí vůbec o mě, vždyť je všechno odemknuté. Řekl jsem si, že prostě někdo pospíchal a nemohl čekat, třeba tu pro mě nechal nějaké pokyny. Zašel jsem tedy za kasu, kde jsem uviděl vypínač, který měl nad sebou svítivou barvou napsáno „elektřina". V tuhle chvíli už jsem se ničemu nedivil, přepnul sem vypínač a všechno začalo pomalu nabíhat. Rozsvítili se světla, naběhly ledničky a mrazáky i kasa se zapnula a začala pípat. Najednou bylo všude tolik hluku a světla, že to na chvíli vypadalo jako úplně obyčejný krám na benzínové pumpě. To ale nevydrželo dlouho, protože na stole vedle kasy, ležely klíče a papír vytržený z nějakého sešitu.

Řekl jsem si, že přece jenom mi tu nechali nějaké pokyny a že tedy musely odejít dříve. Klíče jsem si dal rovnou do kapsy abych je neztratil a zvedl sem papír. Na tom papíře, ale bylo něco divného, vypadal jako by ho někdo zmuchlal a poté zase rozložil. V ten moment jsem si z toho nedělal hlavu, třeba prostě neměli papír, tak našli nějaký v koši. Tento pozitivní přistup se rychle změnil potom co jsem ten papír přečetl a začal si znovu uvědomovat, že to nebyl dobrý nápad a že sem dostal dost indicií, které mi měli říct ať sem nechodím. Na papíru stálo: „Protože jsi tu první noc, tak jsem se rozhodl ti trochu pomoc, i když jak můžeš vidět, tak jsem si nebyl jistý tím, jestli to mám opravdu udělat, ale nakonec jsem se rozhodl že ti pomůžu. Jmenuji se Alex, jsem pracovník na téhle benzínce tak jako ty, akorát dělám na denní směně. To neznamená že ti pomoc nemůžu, abych se dostal na denní směnu, musel jsem přežít noční, tak jako přežíváš teď ty, akorát já neměl žádnou pomoc. Jestli tohle čteš, tak už není cesty zpět, proto na druhé straně tohoto papíru máš deset pravidel pro přežití noci. Doufám, že přežiješ a někdy se potkáme." Na chvíli sem položil ten papír, podíval se okolo sebe a řekl: „Co to má znamenat? To je noční směna tady až tak nebezpečná? V klubu už na mě útočili opilci s noži, co horšího se mi tady může stát?" To jsem si ale ještě neuvědomil, že se ty pravidla se netýkají nepříjemných zákazníků. Vzal jsem papír znovu do ruky, otočil ho a začal číst.