Love me, Fuck me

Nová dívka?

Došla jsem do svého pokoje, zamčela jsem se a brečela. Prostě jenom brečela. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela. Jestli to bylo pár minut nebo několik hodin. Nechtěla jsem nikoho vidět. Hlavně ne Amy.
"Co teď? " řekla jsem si, i když jsem neznala odpověď. Nemůžu přece pořád být ve svém pokoji. Nemůžu se pořád schovávat. Půjdu ven, na nákupy. To přece vždy pomůže.
Šla jsem se tedy učesat, odlíčit si rozleklou řasenku a znovu se namalovat. Pak jsem si vzala kabelku, do které jsem si dala peněženku, mobil a klíče. Pak jsem vyrazila.
Do nákupního domu jsem dorazila asi za čtvrt hodiny. Chodila jsem po všech různých obchodech - s oblečením, botami, kosmetikou nebo doplňky. Už mě boleli nohy, a tak jsem si šla sednout do kavárny. Sedla jsem si ke stolečku a čekala, až za mnou dojde obsluha.
"Co si dáte? " ozvalo se vedle mě. Ani jsem se neobtěžovala podívat se, kdo mě obsluhuje.
" Latté, prosím, " odpověděla jsem. Už jsem si myslela že to bude všechno, ale pak se ještě zeptala :" A budete chtít k tomu nějaký dezert? "
To už jsem se podívála. A tam stála nádherná žena! No teda ta je fakt něco.
" Ano, vás. " CO JSEM TO ŘEKLA? Sakra, co se to se mnou děje? Teď bych se nejradši hanbou propadla. Servírka se jenom zasmála a zamrkala. Že bych přece jenom neudělala chybu?
Ale proč jsem to udělala? Možná že jsem naštvaná na Amy a toto je druh mojí pomsty. Vždyť co, když ona může mít Annu, tak proč ne já nějakou servírku. Servírka byla za chvíli zpět s kávou a dortíkem.
"Jmenuji se Laura, " řekla a stydlivě se usmála.
" Já jsem Zoey, těší mně. Ty tu asi děláš, že? " to je ale hloupá otázka. Že mě nenapadlo něco jiného.
" Jo, mám to tady ale jenom jako brigádu. Mezi tím se snažím sehnat nějakou jinou práci. "
Už jsem se jí chtěla zeptat, v jakém oboru by chtěla pracovat, ale někdo na ni zavolal.
" Promiň, uz musím jít zpátky pracovat. Uvidíme se? "
" Jo, jasně, těším se, " řekla jsem, ale nevedela jsem, jaká bude šance, že se uvidíme. Nakupovat totiž nechodím každý den. Pak jsem si ale všimla, že na ubrousku u kávy bylo napsané telefonní číslo. Mazané! Rychle jsem si vytáhla mobil a číslo si uložila.
Laura. To je fakt hezké jméno.
Dopila jsem si svoji kávu, mávla na servírku, která byla poblíž a zaplatila.
Když jsem dorazila domů, šla jsem do svého pokoje, ale s mnohem lepší náladou. Vytáhla jsem si mobil a přemýšlela jsem, jestli mám Lauře napsat. Nakonec jsem si řekla, že proč ne, přece jenom dala mne číslo na ni.
Ahoj, nechtěla by jsi někam zajít? Zoey. Ještě chvíli jsem váhala, ale pak jsem stiskla tlačítko odeslat. Tak, a to nejhorší mám za sebou. Teď jenom čekat až odepíše. Ale odpověď přišla bleskurychle.
Jo, co kdyby jsi přišla za mnou do kavárny v 6 hod.? Konci mně tam směna, tak bysme potom mohly někam vyrazit.

Jo, v 6 tam budu čekat. Těším se.

Já taky, doufám, že si ten čas spolu pěkně užijeme.

Jak přesně myslela to slovo užijeme? Každopádně se mně to zamlouvalo.

Jdu spát, uz se nemůžu dočkat zítřka. To bylo jediné, co jsem dokázala na to odepsat.

Tak hezké sny a dobře se vyspi.

Pak už jsem si řekla, že jí už nebudu odepisovat. Přesně jak jsem napsala, šla jsem se přesléct do pyžama a lehnout si. Spánek byl silnější než moje natěšení, a tak jsem usnula ihned s úsměvem na tváři.

Na obrázku Laura