In the beginning

. episode 2 .

Vzbudila mě velmi krásná vůně. Otevřela jsem oči, protáhla se a hlavou se mi prohnala ostrá bolest. Myšlenkami mi projelo včerejší dění. Rvačka, krev a Noah. Noah! Natáhla jsem ruku za sebe, ale nikdo tam nebyl. Rychle jsem vyskočila a málem jsem zase spadla zpět, ale zvládla jsem se udržet na nohách. Na konferenčním stolku jsem našla prášek se vzkazem: "Dej si mě, bude ti líp." Usmála jsem se a zapila prášek vodou. Došla jsem do kuchyně, kde stál u plotny Noah. A u kuchyňského baru seděla Amanda. Hned jsem se zase se šokem vrátila za roh. "Amando, dáš si? Možná bys měla jít vzbudit toho spáče na gauči," uchechtl se a slyšela jsem Amandu, jak vstala ze židle. Když prošla dveřmi chytla jsem ji za ruku a dala jí svou dlaň na pusu.

"Mlč a radši mi řekni, co tady děláš?!" Zašeptala jsem a pustila jsem ji ruku. "Včera když jsem ti volala po tý rvačce, tak jsem našla tvůj mobil na zemi. Někdo mi řekl, že jsi neodešla sama. Věděla jsem, že jsi šla domů, tak jsem tě už večer neobtěžovala," uculila se a mrkla na mě. "Nenene, takhle to nebylo. Nic nebylo a nebude. Byla bouřka a bylo mi líto ho nechat venku," zamračila jsem se. Amanda dala ruce v kříž. "Otevřel mi dveře jen v kraťasech," vzdechla jsem a vyšla do kuchyně. "Dobré ráno Neuznaná. Dáš si vajíčka, tousty?" Pořád stál ke sporáku. Byl bez trička. Prohlížela jsem si jeho svalnatá záda. Najednou se otočil a chytil můj zkoumavý pohled. "Ehm, tousty. Děkuju," uhla jsem pohledem a usmála jsem se. Cítila jsem, jak jsem se začala červenat. Teď ne Bože! Co se to se mnou děje?! "Měl by ses oblíknout, nejseš tu sám," zvedla jsem k Noahovi oči. Položil přede mě talíř a opřel se lokty o kuchyňský bar. Vzal si jeden toust z mého talíře a kus ukousl. "Neměla bys jít do práce?" Amanda si vedle mě sedla a drkla do displeje mobilu. Půl deváté. "Do prdele! Eh, sakra sakra," utíkala jsem do ložnice a začala hrabat oblečení. Vytáhla jsem legíny s tričkem. Vběhla jsem do kuchyně naházela si potřebné věci do kabelky a běžela ke dveřím. "Liv!" Volala na mě Amanda a vběhla za mnou na verandu domu. "Tady máš mobil a aspoň sněz jeden toust," strčila mi věci do ruky. "A co mám dělat s ním?" Kývla hlavou dovnitř. Vytáhla jsem klíče a dala jí je do ruky. "Dej mu je. Až bude moct, ať se za mnou staví do kavárny a vrátí mi je."

Cestou autem jsem si upravila vlasy do přijatelného drdolu. Dojela jsem na místo a vběhla jsem vchodem pro zaměstnance do šatny a převlékla se. Koukla jsem na mobil. Deset zmeškaných hovorů Amanda, čtyři zmeškané hovory a dvě zprávy Adam a jedna od Ethana. Tu jsem rozklikla a četla: "Chápu. Hlavně přijď v přijatelném stavu Olivie." Oddechla jsem si. Vešla jsem do kavárny za bar. "Ahoj ospalče," kývnul na mě s úsměvem Ethan. "Dobré ráno," sklopila jsem hlavu a prošla jsem k myčce. "Dalo se to dnes ráno beze mě?" Začala jsem vytahovat umyté hrnky. "Liv, bez tebe se to tady nedá nikdy," ironicky řekl a pokračoval. "Po té včerejší párty všichni spí a jediný, kdo se sem stavil byl Adam, jestli jsem tě neviděl. Na to jsem řekl, že jsi zaneprázdněná."
"Děkuji, nevím, jestli jsem schopná ho ještě někdy vidět," řekla jsem a Ethan hned chtěl vědět podrobnosti. Při přípravě kávy jsem mu vše řekla. Teda ne vše. O Noahovi vědět nemusí. Ethan pro mě byl jako starší bratr, kterého jsem neměla. Den utíkal a zákazníků bylo pořád stejně. "Dobrý den, co si dáte? Můžu vám něco doporučit?" Zvedla jsem hlavu od pultu, kde jsem si kreslila na papír. "Noahu! Tebe jsem tady nečekala. Co tady děláš?" Narovnala jsem se od pultu a dala si vypadané vlasy z drdolu za ucho. Zvedl ruku a na prstě měl pověšené klíče. "Nechala jsi mi je a chtěla si, abych ti je přivezl," chtěla jsem mu klíče vzít, ale stiskl je v pěsti. "Pod jednou podmínkou," záludně se na mě usmál. "Půjdeš se mnou ven a řekneš mi něco o sobě," kývla jsem, pustil pěst a já si vzala klíče. "Končím za půl hodiny."

Vyšla jsem ven s dvěma kelímky kakaa. Noah seděl v autě na parkovišti. Vydala jsem se k autu. Noah vystoupil a vydal se mi naproti. "Co máme dobrého?" Přičichl ke kelímku. "Kakao? Jako v dětství, děkuju," usmál se. "Pojď do auta něco ti ukážu," poslušně jsem ho následovala a sedla do auta. Bylo to velmi nové a drahé auto. Vyjeli jsme a nemluvili. Nakonec jsem našla odvahu prolomit ticho. "Řekni mi. Proč jsi odjel do New Yorku?" Noah se trochu napjal, ale přesto mi s klidem v hlase odpověděl. "Máma vlastní jednu agenturu a minulý rok měla hodně práce právě v New Yorku, takže jsem tam jel sní a pomáhal jí s určitýma věcma," bedlivě sledoval cestu. Nepodíval se ani na minutu mimo ni.