Soubor creepypast a strašidelných příběhů, časem se pokusím přidat další.
Upozornění - Některé budou mít trošku pomalejší začátek.
* krev/násilí/nadávky/paranormalní aktivita
Update:
2. Listopadu 2022 - momentálně mám rozepsaný další příběh, už teď...
Už bylo skoro půl dvanácté. Po obědě jsem si lehla na gauč a samozřejmě že jsem zase usnula.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ostatně to mám tak nějak přehozené. Den a noc. Většinu dne spíše prospím, někdy se vzbudím na jídlo. Zato v noci. To pracuji a dělám vše co ostatní ve dne. Jsem jako noční pták. Jsem na home office, sem tam musím zajít během dne do kanceláře, ale tak jednou za čas mě to nezabije. Prostě to mám takhle posunuté a snažím se si tomu přizpůsobit své denní činnosti.
Skoro nikdo kdo mě zná můj režim neřeší. Najde se pár rejpalů, ale to je u všeho. Co ale lidem spíše příjde divné jsou mé noční vycházky. Miluju noční město. Ale ne osvětlená města jako New York a Tokyo. Naše město se mi líbí více. Žádné nasvícené výlohy a budovy. Mám ráda tmu a zapadlé uličky. Mně to divné nepřišlo. Ostatním trošku ano.
Posadila jsem se na postel a promnula si oči. Už se setmělo a ochladilo. Konečně. Denní vedro a dusno v létě nesnáším. Vylezla jsem z postele a namířila si to do kuchyně. Z kredence jsem vyndala misku, lžíci a krabici cereálií, z lednice ovesné mléko a sedla jsem si ke stolu. Půlnoční svačinka.
Po jídle jsem si vyčistila zuby, otevřela skříň s oblečením a vytáhla černou mikinu přes hlavu s kapucí a károvanou černobílou košili. Následně jsem si vzala ještě volné roztrhané džíny a vše jsem si oblékla.
Vzala jsem si klíče, zhasla, zamkla a šla jsem k výtahu. Bydlím v paneláku v sedmém patře, takže po schodech chodím jenom když vypadne proud.
Nastoupila jsem do výtahu a dala si ruce do kapes džín. Z levé jsem vytáhla plechovou krabičku mentolových bonbonů. Mé oblíbené.
Z pravé kapsy jsem vytáhla zalamovací nůž. Prostě jsem ho tam nechávala. Ani nevím proč.
Vyšla jsem z domu a vdechla chladný osvěžující noční vzduch. Byly rozsvícené lampy, sem tam okolo projelo nějáké auto.
Řekla jsem si, že se podívám do své oblíbené části města na most, kde protéká řeka, a že projdu okolní uličky.
Chtěla jsem se podívat na telefon kolik je hodin, a tak jsem zalovila v kapse mikiny. No, super, ani mobil jsem u sebe neměla, musela jsem ho nechat na nočním stolku.
Hlavně že tam byl zapalovač, který mi je úplně k ničemu. Přesunula jsem ho do náprsní kapsy košile.
Už jsem se blížila k můstku. Na lavičce u něj někdo seděl. Asi bezdomovec. Procházela jsem okolo dotyčného fousatého postaršího pána, který zničeho nic promluvil.
