Co se tehdy stalo?

V Bradavicích není školní psycholog a některé věci je lépe neprobírat ani s kamarády. Scorpius Malfoy vlastně měl jen jednoho opravdového kamaráda a zrovna s ním tenhle problém nemohl řešit. Ten problém se totiž týkal přímo jeho nejlepšího přítele Albuse Pottera, přesněji řečeno vztahu těch dvou. O takové věci je třeba mluvit opatrně a raději s někým nezúčastněným. Scorpius si vzpomněl, že jeho táta Draco za studií v Bradavicích taky moc kamarádů neměl a chodil si vylévat srdíčko za mrtvou holčinou do dívčí umývárny. Studenti jí říkali Ufňukaná Uršula a nebyla moc oblíbená ani za živa, ani pak jako duch.

„Uršulo? Uršulo, jsi tady?" Nesmělý chlapecký hlas pročísl ticho a zvuk se strašidelně odrážel od stěn.

„Uršula tady není. Od té doby, co sem přišla mrtvá Levandule Brownová, jsou holky pořád někde v čudu."

„Kdo to mluví?" vyděsil se Scorpius. „Je tady někdo?"

„Jak se to vezme. Ne, vlastně tady nikdo není."

„A kdo to teda se mnou mluví?" zajímalo mladého Zmijozela.

„No to jsem přece já, holčičí umývárna."

Chlapec se trochu zarazil. V Bradavicích je opravdu možné všechno.

„A co tady děláš? Víš, že sem kluci nesmějí chodit. Ale tvůj táta tady byl pečený vařený. Ufňukaná Uršula a Ufňukaný Malfoy."

„Hele, nenadávej mu, jo? Táta je náhodou fajn. A rozhodně není ufňukanej."

I když... Scorpius moc dobře věděl, že Draco občas v noci pláče, když si myslí, že ho nikdo neslyší.

„Chtěl jsem se Uršuly na něco zeptat. Tak já přijdu jindy," vykoktal Scorpius a chtěl honem utéct z podivného místa, které mu nahánělo hrůzu.

„Na co ses chtěl zeptat?"

„No vlastně – chci se zeptat, jak mám někomu říct, že ho mám rád. Ty seš tady docela dlouho – neměli tady třeba někdy studenti rande? Musela jsi něco zajímavýho vyslechnout, ne?"

„Rande zrovna ne, protože tady to zrovna romantikou nesrší, ale často se sem chodily holky vybrečet. A někdy i kluci, jako tvůj táta."

To mladého Malfoye zaujalo.

„Nevíš náhodou, proč táta brečel? O čem s Uršulou mluvili?"

„No hlavně o Potterovi. Draco byl do něj děsně zamilovaný, ale Potter ho nesnášel. Jednou ho tady málem rozsekal zakázaným kouzlem. Kdyby Uršula nezavolala profesora Snapea, tak tady vykrvácel."

Scorpius ty informace musel nejdřív strávit. Najednou mu bylo tatínka líto. Chvíli přemýšlel.

„Táta mluví o Potterovi vždycky moc hezky. Nevíš náhodou, jestli spolu chodili?"

„No, podle toho, co probírali s Uršulou, tak asi ne. Ale můžeš se zeptat dalších místností tady v Bradavicích, třeba budou vědět něco víc."

„Tak dík. A jak to mám zařídit, aby se mnou ty místnosti mluvily?"

„Normálně se jich zeptej. Některý místa jsou děsně udrbaný. Zvlášť ty, kam chodí málo lidí, ale zato se tam dějou věci! Třeba přístěnky na košťata. Tak hodně štěstí!"

---

Scorpius už měl pořádný hlad. Uvědomil si, že svou návštěvou umývárny strávil příliš mnoho času a prošvihl večeři. Rozhodl se, že se staví za skřítky v kuchyni a požádá o něco k snědku. Proklouzl za mísu s ovocem a polechtal hrušku, která se vzápětí proměnila v kliku a propustila ho dovnitř. Jelikož všichni skřítci byly zaměstnáni uklízením kuchyně a mytím nádobí, nikdo si ho nevšiml. Napadlo ho, že by si mohl s kuchyní také popovídat.