Gracefulness || Divergent high school ¦¦ au,cz ¦¦

1» New boy

S mým probuzením právě začal další den v tom stejném roce, na stejné škole se stejně nudným dnem, jako byl ten předchozí.

Nuceně jsem se vyhoupla z již vyhřáté postele a co nejrychleji se dokutálela do koupelny,kterou jsem naštěstí měla blíž než Caleb a tak jsem se tam mohla upravovat jak dlouho jsem chtěla.

Občas, když mi třeba nezazvoní budík, což když se stane tak musím slavit, protože se tím porušil daný stereotyp a mých zatím 48 dní stejné nudy tak přijde nazmar.

Vlasy si nechám ležérně spadat přes ramena a akorát si trochu nanesu pudr, který používám o dost radši než makeup. Rozhodnu se trochu si ozvláštnit den. Dám si řasenku a na horní víčko si nepatrně nanesu linky.

***

Nasnídat se ani nestačím a tak si beru pytlík se svačinou do ruky, mezitím co dobýhám autobus do školy. Teoreticky bych kohla chodit pěšky, školu mám jen o pár ulic dál, ale prakticky jsem moc líná a dělá mi problém jenom vyjít schody do mého pokoje.

Nenápadně se sesunu na jednu ze sedaček, ale ještě než to udělám, stačím koutkem oka prohlédnout celý autobus. Nic nového.. Al sedí skoro vepředu a poslouchá ty jeho depresívní songy o nevydařených vztazích, Caleb sedí se synem našeho souseda a dělají nějakou mapu, možná do školy. Drew, Will, Edward, Peter, nějaká holka od Mírumilovných, kluk v tmavý bundě, Krystal, ta holka od .. počkat. Ten kluk v tý bundě. Podívám se ještě jednou, ale k ničemu mi to není, protože mu stejně není vidět do tváře. Vzdám to a radši si poposednu, protože jak už vím, každou chvilku si ke mně přisedne Marlene, ta holka od Neohrožených a začne mi vyprávět co je u nich právě nového a když budu donucena říct, co je nového u nás, s překvapením řeknu "Nic." Jako každý jiný den.

"Ahoj Marlene." Tiše jí pozdravim a trochu se přimáčkmu na okno autobusu, aby měla lepší místo na sezení.

"Tris." Vyhrkla naprosto nadšeně. ".. mám dvě zprávy, jednu děsivou a druhou naprosto skvělou!" Vypískla a já se musela pousmát nad tím, jak je každý den veselá.

"První tu skvělou Mar." Řeknu jí a přitom se snažím trochu tiššit, aby toho ostatní slyšeli co nejmíň.

"Oh bože, nečekala jsem, že tehle den někdy nastane, ale.."

Vsadím se, že se teď rozdpovídá o tom novým klukovi a až jí řeknu, že je v tomhle autobuse, nejspíš zešílí.

"..dneska máme k obědu pizzu!" Když to dořekla, trochu jsem se usmála, protože pizza je fakt super, ale místo rozjímání nad pizzou jsem jí ještě pořád nepřestala poslouchat.

".. a pak ta nezajímavá.. je ti novej kluk a sedí támhle vzadu.. Vsadím se že to bude zase vlezprel." Trochu se uchichtne a tím ukončím náš rozhovor.

Když autobus konečně dojel ke škole, s chutí jsem vystoupila, protože jsem už dál nemusela poslouchat Christiny kecy o tom, jak to dneska bude ve škole úžasný a jak se dnes o chemii přihlásí a tím si zlepší průměr, asi jako každý den a nikdy to ještě neudělala, což mě u ní vlastně ani nepřekvapuje.

Jako první zamířím ke skříňkám, kterou mám naneštěstí hned vedle Christiny, která mi opět leze na nervy. Když už toho mám dost, nic neřeknu, otočím se a rychle zamířím do třídy, kde jako první uvidím jeho a jeho partu.

Zježí se mi vlasy na hlavě a nasadím zhnusený výraz, když okolo nich procházím, ale oni si prostě neodpustí komentář.

"Dneska s tebou není tvůj brácha? To je divný, já myslel, že tě má jako náhradní mámu." Řekne Čtyrka a já se jen znechuceně otočím a opáčím se slovy. "Nech mě bejt, tvůj názor zajímá akorát je." Kývnu směrem ke skupince kluků, která sedí s ním a právě teď si hrají s vlaštovkou z papíru, kterou před několika okamžiky složili, přičemž vypadali jak malé děti. Čtyřka zakoulí očima a dojde mu, že nikdo z jeho party neslyšel tu 'skvělou' narážku na mého bratra.

Přestanu si ho všímat a dojdu ke své lavici úplně dozadu.

Odhodím si tašku vedle lavice a vytáhnu mobil, kterej by se mohl rovnat s deset let starým počítačem našeho profesora fyziky. Naštěstí není to není tak starý model, aby v sobě neměl facebook a messenger, který potřebuju, abych o matice neusla. Ne že by mě Christina neprobrala dost, když vešel do třídy náš učitel - Eric -, který byl podle Christiny strašně sexy žhavej, což mě vůbec nepřipadal.

Mezitím, co on si ji nevšímal a pořád, bude to znít dost sebestředně, se díval na mě. Bylo to dost nechutný, protože asi jako jediný z učitelů byl skoro stejně starý jako Čtyřka a měl tetování a piercing v obočí. Christina se na začátku hodiny přihlásila třikrát a když ji napotřetí vyvolal, konečně mohla jít k tabuli.

Snažila se vypadat sexy, ale to se jí moc nehodilo, když neuměla ani vypočítat příklad, který jí Eric zadal. Celá zrudla a odšourala se zpátky do naší lavice spolu s pětkou a hrozbou propadnutí, což by jí myslím moc nevadilo, protože by další rok byla v Ericově třídě.

Otevřela jsem messenger a jako první na mě vyskočila zpráva od Marlene.

Marlene: Víš, že tě Čtyřka balí. Být na jeho místě dělám to samý.

Já: ... pokud se mě snažíš rozesmát, tak se ti to povedlo.

Marlene: jasně, říkej si co chceš, ale je to vidět. Chris ti to potvrdí.

Podívala jsem se na Chris, která si právě prohlížela fotky, které jí před několika dny poslal Al, s tím že jí chce. Ona si je stáhla a potom poslala polovině ženský populace tady na škole, jako náznak toho, že ona jeho ne.

Drkla jsem jí do ramene a ona málem spadla ze židle, potom mi věnovala celou svoji pozornost. "CO?!" Skoro vykřikla, protože teď na nás byla otočená celá Čtyřková crew, kromě Ala, který se teď nejspíš zapřísáhl, že se na Chris nepodívá za to jak ho odmítla.

Protočím očima a udělám rukama posunky, aby pochopili se že mají otočit. Jediný Čtyřka na nás pořád čumí. Nevnímám ho a promluvím ke Chris. "Vážně?" Zeptám se jí a ona se jen nechápavě podívá a dál se stará o svůj mobil. "Vážně si ty a Marlene myslíte, že mě Čtyřka balí, nebo to je jenom výplod vaší fantazie. "Tak napůl." Odfrkne si a já protočím očima. když se obracím zpátky směrem k tabuli, všimnu si, že Čtyřka na mě pořád ještě civí a tak na něj hodim nechápavej výraz.

Když je asi půlka hodiny za námi, někdo zaklepe na dveře. Eric jen řekne "dále" a nevšímá si nás, jako celou hodinu. Do třídy vejde nový kluk, ten z autobusu, a široce se usmívá, jako by sem chodil nejmíň dva roky. "Jmenuju se Peter a právě jsem se přistěhoval. Ředitel mě poslal do vaší třídy s tím, že budu váš nový žák." Eric se ušklíbl. Peter se rozhlédl po třídě a nakonec jeho pohled zastavil na mně.