Gracefulness || Divergent high school ¦¦ au,cz ¦¦

29» 39. Ryan

39. Najít Ryana (popřípadě vše objasnit)

"Ryane?"

Oh bože, nemohla jsem uvěřit tomu, že teď jsem v jeho náručí. Jediné co jsem si teď přála bylo vstát, dát mu pěstí a nechat si vysvětlit, proč mě opustil aniž by mi cokoliv řekl. Vysmekla jsem se mu a tvrdě dopadla na zem, kde můj pád naštěstí stihly zabrzdit ruce.

"Počkej pomůžu ti." To bylo první co mi řekl. Žádný 'Chyběla si mi' nebo 'Teď jsem tu pro tebe' a už vůbec neřekl to co jsem očekávala. 'Promiň'

"Nesahej na mě!" Znovu jsem se mu vysmekla a tentokrát od něj i o kousek odstoupila. Promnula jsem si to místo na ruce, kde mě ještě před chvíli položenou jeho ruku. Podívala jsem se na všechny lidi, co tu právě stáli.

Všichni na mě koukali jako na blázna a Ryan taky. Pohledem jsem skenovala dav lidí a doufala, že tam najdu Tobiase. Když jsem si po chvilce ale uvědomila, že tam opravdu není, odvrátila jsem pohled a snažila se co nejrychleji odkráčet.

Po pár krocích jsem ucítila jak se mi někoho ruka ovinula kolem zápěstí a já tak skončila otočená na Ryanově hrudi. Chvilku jsem sebou škubala, ale když jsem si uvědomila, že to k ničemu nevede, přestala jsem.

"Co ode mně chceš?" Zasyčela jsem na něj a snažila se nemyslet na to, že jsme na sebe nalepení. Naštěstí jsme byly už docela daleko od naší skupinky a i přes to na nás nikdo nekoukal.

"Nech mě to vysvětlit, prosím." Zakroutila jsem hlavou a sesunula se podél zdi až na chodník. Zřejmě mu došlo, že nemám v plánu někam chodit a tak si sedl vedle mě. Ještě před tím, než začal mluvit, jeho oči mě celou nejdřív oskenovaly. Kývla jsem na něj a čekala, co z něj konečně vypadne.

"Jen, než ti to řeknu, chci abys věděla, že mi na tobě začalo záležet a že jsem to nedělal jen pro ni." Pootevřela jsem pusu a chtěla něco říct, ale když jsem si uvědomila, že nemám co, znovu jsem ji zavřela.

"Prostě, všechno to bylo ze začátku naplánovaný. Nebyla náhoda, že jsem tvého bráchu chtěl zatknout, zrovna v ten den, kdy jsi nebyla ve škole. Ona nás oba dva podplatila, i když měl Caleb za úkol jen jednu věc. Věděl jsem - tedy ona věděla - že tam budeš a tak jsme prostě sehrály všechno to zatýkání a tak.." Na chvilku se přerušil a promnul si spánky, mezitím jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela. ".. všechno co jsem ti řekl, měla naplánované." Uchechtl se.
"Jednu věc jsem posral a tak jsme si skoro myslely, že jsi nás prokoukla. Bylo to v tu chvíli, kdy jsem ti řekl Beatris. Nevěděl jsem, že se tvoje jméno čte Beatrice, protože ti všichni říkali Tris, se s. Bože, ona mě za to málem zabila. Naštěstí jsme to zvládly a když se všechno blížilo ke konci, dala mi ty zkurvený peníze a řekla, že víc nemá. Chtěl jsem ti to všechno říct, ale když mě načapala, jak jdu k tobě, další den se stalo tamto a já pak musel zmizet. Přikázala mi to.
Pamatuješ si, jak si byla v Christiny pokoji a přišli tam policisti? Tam jsem ti to chtěl říct a já kretén to nemohl udělat, protože by na to přišla. Chápeš co ti tím chci říct?" Zakroutila jsem hlavou a snažila se ještě chvíli v sobě udržet ty slzy. Celou tu dobu to předstíral a já ho začínala mít opravdu ráda. Všechno kvůli té krávě, jejíž jméno ani neznám.

"Ne všechno jsem předstíral! Pochop to! Tu noc u jezera, tu noc jsem si uvědomil, že tě začínám mít rád a ne jen kvůli těm prachům. Prostě jsem si myslel, že si fajn a že až to všechno skončí a já budu mít šanci ti to vysvětlit, mohly bychom začít od znova." Trochu si povzdechl a vzal mě za ruku.