Láska, jednoduché slovo na vyslovení ale i o dost těžší na prožití. Tento sladký a čistý cit se nedá měřit jednotkami času,nebo snad ano? Může se láska dvou lidí měřit v dnech? měsících? či snad staletích? Přijde mi to pošetilé. Příjde to pošetilé osmnáctiletému klukovi a to je už co říct,ne? Já sám jsem nikdy nebyl milován.. zajisté vždy tu byla má úžasná matka,mé sestřičky ale já teď mám na mysli romantickou lásku. Tu lásku kterou zažije člověk jen jednou v životě když ma opravdové štěstí..ale je tu i ten kousek štěstí pro mě? To záchranné světélko když bude nejhůře? Zachrání mě nějaké oči když budu na dně? Jeho oči? Jeho zelné potůčky?Ty oči a které když jsem viděl jak z nich utíkají slané korálky,moje srdce vynechalo pár úderu..Ty oči které tak bezmezně miluji.
"Nebuď labuť,život jde dál"
ČTEŠ
nadechni se//larry
FanfictionPopisek tu bude až bude příběh dopsán<3Přeji příjemné čtení, vaše Sensina:*