Shigadeku - POZASTAVENO

kapitola 31

Probudil jsem se později stejného dne.  S mírným zklamáním jsem zjistil, že Shigaraki už vedle mě neleží.

S povzdechem jsem se vyhrabal z vyhřátých peřin a vydal se hledat své oblečení. Ne, že by Shigiho tričko nebylo pohodlné, ale alespoň kalhoty by to chtělo, pokud se chci do svého pokoje dostat, s co nejmenší újmou. 

Mé oblečení leželo bylo složené do úhledného komínku, do kterého jsem ho já určitě nesrovnal, na židli před stolem. Vzal jsem si kalhoty a ponožky a, se zbytkem oblečení v ruce, jsem se vydal ke dveřím do Shigarakiho pracovny. Než jsem je otevřel, zaslechl jsem z druhé strany naštvané hlasy. Má zvídavá část se projevila a já velmi neslušně začal odposlouchávat hovor, co se odehrával na druhé straně dveří.

,,Varuji tě! Ještě jednou se ho dotkneš nebo se na něj podíváš, zabiju tě!" vrčel neuvěřitelně naštvaným hlasem Shigaraki.

,,Heh." uchechtl se Dabi, jako by se Shigarakimu vysmíval. Pak, ale jeho hlas zvážněl. ,,Snažíš se ho chránit?" řekl to tak ledově, až mi přejel mráz po zádech.

,,Co ti je sakra do toho! A na co tím sakra narážíš?!" pokračoval vztekle Shigaraki. I přes dveře jsem cítil, jak atmosféra, ve vedlejší místnosti, zhoustla.

,,Víš přesně, na co narážím. Nedělej, že to nevíš. Oba víme, o co ti jde!" vyštěkl naštvaně Dabi. ,,Ale víš, co ti na to povím?! NIKDY HO NEOCHRÁNÍŠ! A IZUKU NENÍ ON! A ON SE UŽ NIKDY NEVRÁTÍ!" křičel vztekle Dabi. 

Pak jsem slyšel jen ticho. Tíživé, dusné ticho. Jako při pohřbu zavražděné osoby o kterou nikdo nestál. Pochopil jsem, že Dabi přestřelil. Neměl jsem sice tušení o čem nebo o kom to mluví, ale byl jsem si na sto procent jistý, že tohle Dabi vytahovat neměl.

,,Shi-shiga-ga-a-ra-ra-ki-k-ki?" vykoktal zděšeně Dabi. Netušil jsem, že by byl takového tónu vůbec schopný a to jen potvrzovalo mou myšlenku, že je něco opravdu hodně hodně hodně špatně.

,,Toyo." začal děsivě klidným hlasem Shigaraki. ,,Nevím, jak ses k takovým informacím dostal, ale teď zase povím něco já tobě." z Shigarakiho hlasu vztek doslova tekl proudem, přesto zněl klidně, vyrovnaně a hlavně chladně. ,,Byl jsi jen jedno dítě z davu. Měl jsi strašného otce, matku k ničemu, spoustu mladších sourozenců, o které si se staral. Všechny a všechno jsi nechal za sebou, jen proto, aby ses přidal do LOV. Myslíš si, že můžeš všechno? Že ti všechno patří? Že můžeš soudit? Ne. A myslíš si, že po tom, co jsi teď vypustil z pusy, tě nechám beztrestně odejít? Ne. A hlavně, ty budeš rád, když odejdeš po svých. Nebo snad někdo ze tvých sourozenců? Co třeba Fujumi? Nebo by tu měl místo tebe stát radši Shoto? Vyber si. Z tohohle bez trestu neodejdeš!" hlas, jakým Shigaraki celou tu dobu mluvil byl více než děsivý.

Pomalu jsem se začal oddalovat ode dveří. Víc už jsem slyšet nechtěl. Cítil jsem slzy strachu v očích. Tohle nebyl ten Shigaraki, kterého jsem znal.

____________________________________________________

Vítám vás u dnešní kapitoly. 

Omlouvám se, že teď kapitoly nevycházeli, nenašla jsem si čas si k tomu sednout. Jako omluvu se, ale pokusím vydat dnes minimálně ještě jednu kapitolu.

Užívejte dne.

Ms. Elis