Shigadeku - POZASTAVENO

kapitola 35

V nejvyšším patře budovy jsem objevil onu kouzelnou místnost plnou zbraní.

Spousta lesklých a ostrých nožů se na mě smála a vyloženě mě prosila o to, abych si je vzal a něco s nimi zabil. Pistole, jistě nabité ostrými, jako by se dožadovaly, aby někdo stiskl jejich spoušť. Já, ale hledal úplně něco jiného. 

Tak jako prve, byla lesklá kosa opřená o jednu z beden. 

,,Ahoj zlato. Dlouho jsme se neviděli, že?"  přejel jsem lehce prsty po jejím ostří. 

Dal jsem si kosu na záda a vyrazil jsem oknem ven. Nostalgicky jsem si zavzpomínal na Kurogiriho, se kterým jsem tu byl prve. Přeskočil jsem z balkónu na balkón a vydal se po zrezlých schodech na střechu.

Nahoře mě ofoukl teplý červnový vítr.

 Skoro se mi ani nechtělo věřit, že to tak rychle utíká. Vypadalo to jak včera, co Izuku udělal testy na UA. A taky to bylo jako včera, co Izukova mamka odletěla. Mluvily jsme spolu za tu dobu jen jednou, a to když mi oznámila, že se její pobyt v New Jarsey prodlužuje na dobu neurčitou. To Izuku, ale zatím nevěděl.

,,Takže." prokřupal jsem si klouby na rukou. ,,Momentálně se nacházím uprostřed ničeho."  zhodnotil jsem svou situaci. ,,Měl bych si začít dávat víc bacha. S takovou mě Toga sejme, ani nemrknu okem." konstatoval jsem a rozhlédl se kolem sebe. 

Široko daleko jsem neviděl nic, než šedé budovy a nad nimi krvácející podvečerní oblohu. Dodávalo mi to zvláštní a zároveň mrazící klid.

Vydal jsem se po střeše budovy, abych se podíval po nějaké další cestě dolů. Jít po té, kterou jsem přišel by byla sebevražda. Na druhém konci byla, ze střechy na střechu, jakási dřevěná lávka. 

Nepůsobila na mě však kladným dojmem. Drobné prasklinky, kterých by si jeden sotva všimnul, mě do očí bily víc než jsem čekal. Možná také proto, že kdybych na ní šlápnul, pravděpodobně by mě to stálo život.

Další nabízená cesta bylo schodiště do budovy, ale ani do něj se mi nějak extra nechtělo. Stísněný prostor bez další možnosti úniku nebyla ideální varianta. Sice jsem věděl, že jediný, kdo mě má lovit je Toga, to ale neznamenalo, že tu nebyla jiná nebezpečná individua.

Pomalu jsem začínal být zkroušený. Žádný blízký balkón, kromě toho, kterým jsem přišel a ani žádné další únikové cesty jsem nenašel. 

,,Jestli tohle chystala Toga, tak pravděpodobně předpovídala, že si všimnu a taky to, že mě to tu v podstatě uvězní." okomentoval jsem Togy práci a v duchu jsem uznale pokýval hlavou.

V tom se za mnou ozval dopad a než jsem se nadál už jsem kovovou rukojetí kosy odrážel útok lesklého loveckého nože.

______________________________________________________________________

Vítám vás u další kapitoly.📖

Doufám, že vás dnešní kapitola bavila. ☺️

Užijte si den. Přežijte školu. 😊

Ms. Elis