My anorexia story / CZ

Část 3

Pročítala jsem různé Pro-Ana blogy až do 1 v noci a tak jsem toho moc nenaspala, ale za to jsem byla plná odhodlání a motivace. Dokážu to...zhubnu!

Založila jsem si na internetu tajný deník a ode dneška to bude můj věrný partner...můj Pro-Ana deník.

Hned jsem se ráno běžela zvážit a po chvíli uviděla to otřesné číslo...75 kg...

Váhu jsem s nechutí strčila zpátky pod skříňku a zkoukla se v zrcadle.... vážně jsem tlustá, špeky se mi ukazují pod tričkem jakoby se mi smály.

Ještě než jsem opustila koupelnu jsem si vyčistila zuby a namalovala se tak jako každý den. Odcházela jsem radši se skrčenou hlavou, abych se zase nemusela shlédnout v zrcadle. Jednou mi to pro dnešek už vážně stačilo.

Šla jsem zpátky do svého pokoje a ihned zapnula svůj notebook a otevřela si svůj Pro-Ana deník.

Zapsala jsem si tam svojí dnešní otřesnou váhu 75kg / 168 cm. Notebook jsem zaklapla a vydala se ke své skříni s oblečením. Vybrala jsem si modré jeany a bílé tričko s černým nápisem Love!

Dneska se pokusím jíst co nejméně a odpoledne po škole si zacvičit. Mamka by neměla být doma, tudíž budu mít příležitost... nechci aby o tom mamka věděla.

"Snídaně!" ozvalo se ze zdola. Sakra... zapoměla jsem, že mamka každý den dělá snídani. Rychle jsem přemýšlela jak se z toho vykecat...přeci to nezkazím hned po ránu. Pomalu jsem se vydala dolů po schodech a stále vymýšlela nějakou výmluvu. Vůně palačinek mi šla naproti. Nee...nesmím myslet na jídlo, protože já jsem silnější než jídlo.

"Promiň mami, vezmu si je odpoledne. Máme být dneska ve škole o něco dříve, kvůli nějakému školení a já už teď nestíhám...vezmu si jablko" řekla jsem rychle a čekala na máminou reakci. "Dobře Kris, nechám ti je tady, pak si je vem. Měj hezký den". "Ty taky, mami" odpověděla jsem mamce a vzala si do ruky jablko.

Byla jsem šťastná, že mi mamka na mojí menší lež skočila a kousla si do jablka. Po škole ještě zajdu do potravin nakoupit nějaké zdravé a málo kalorické jídlo.

Den ve škole vypadal opět stejně a také stejně nudně. Vyslechla jsem si pár poznámek ohledně mé postavy, ale já jím dokážu, že nejsem jen líná tlustá bečka. Já budu hubená a krásná....já to dokážu a Ana mi v tom pomůže. Jsem si tím jistá.

Odcházela jsem s plnou taškou nákupu a koukla se na čas 14:00. Za celý den jsem snědla zatím jen jedno jablko k snídani a můj žaludek se začínal hlasitě ozývat. Možná bych si něco malého mohla dát. Nakoukla jsem do tašky a rozhodla se pro cereální tyčinku. Když už jsem byla u svého baráku už byla celá ve mě. Vzpomněla jsem si, že mi mamka ještě v kuchyni nechala ty palačinky. Fuj...

Jen jsem si do pokoje hodila tašku s nákupem a šla vyhodit palačinky. Vzala jsem si pytlík a všechno do něj nasypala. Šla jsem to ihned vyhodit a pro jistotu jsem to hodila do popelnic o ulici dál, aby si toho mamka nevšimla, protože byli zrovna poloprázdné.

Doma jsem ihned sedla k notebooku a projížděla Ana blogy. Všechny ty holky byli tak úžasné... Byla jsem na sebe pyšná... zatím jsem měla jen jablko a cereální tyčinku a taky pro dnešek vše. Na večeři se vymluvím, že mi není dobře a snad nebudu muset nic jíst.

Jak jsem ráno říkala šla jsem ještě cvičit. Chvíli jsem na YouTube hledala co by bylo tak ideální a po chvíli jsem se rozhodla pro 35 minutové cardio. Musím se přiznat, že už půlce jsem nemohla popadnout dech a musela si na chvíli sednout. Už jsem to chtěla vzdát, ale rozhodla jsem se pokračovat. Musím!

Večeři jsem se úspěšně vyhla a mamka mi ještě uvařila zelený čaj, který je mimochodem taky dobrý na spalování. Mamka si šla dneska brzo lehnout, takže za mnou už naštěstí ani nebyla.

Šla jsem si do kuchyně pro skleničku vody. Na stole jsem viděla nevybalený nákup. Rozhodla jsem se, že mamce pomůžu a nákup vybalím. To jsem ovšem neměla dělat.....